Olšanské hřbitovy jsou především místem určeným památce našich blízkých. Představují však také poklidnou zelenou oázu se stovkami vzrostlých stromů, stejně jako muzeum pod širým nebem: mohou vyprávět příběhy osobností, jež jsou zde pochované, ale snad ještě poutavěji mohou ilustrovat příběh dějin umění – uměleckých slohů a stylů, jejichž významní i neprávem opomíjení představitelé neprojektovali pouze paláce, divadla či kostely, ale se stejným zápalem navrhovali také náhrobky a hrobky.

Polohu dnešní největší nekropole nejen v Praze, ale v celé České republice, předurčila jedna z posledních morových epidemií Evropy. První případy infekčního onemocnění se objevily na jaře 1679 ve Vídni – ve městě, které nebylo jen centrem nákazy, ale také sídlem panovníka, pod jehož správu spadaly i české země. Třebaže císař utekl před morem nejprve právě do Prahy, ani toto město nebylo bezpečné. Na konci roku bylo nutné rozhodnout, kde k tomuto smutnému účelu zbudovat pohřebiště, protože se z hygienických a kapacitních důvodů nemohlo nadále pohřbívat ve městě. Volba padla na odlehlou lokalitu za hradbami, ležící stranou hlavních obchodních cest. Území dnešního Žižkova, pokryté na konci 17. století převážně vinicemi a pastvinami s ojedinělými zemědělskými usedlostmi si ke zřízení morového pohřebiště vybrala hned tři pražská města: Pražská židovská obec sídlící na Josefově si svůj morový hřbitov zbudovala pod dnešní Žižkovskou věží, Nové Město pražské poblíž dnešního centra Atrium a Staré Město pražské zvolilo pozemky za starobylou vsí Olšany. Toto rozhodnutí zpečetěné výstavbou kaple sv. Rocha, Šebestiána a Rozálie (ochránců proti moru) předznamenalo pozdější založení řádných hřbitovů (1786), jež se do dnešní podoby zabírající plochu padesáti hektarů rozrůstaly etapovitě právě z tohoto místa. Na jejich území jsou pochovány přibližně dva miliony zesnulých.

Naším cílem je zařadit vybrané funerální práce, jež vznikaly v průběhu uplynulých dvou staletí, do kontextu dějin umění, a napomoci tak k plastičtějšímu představení celé šíře tvorby jednotlivých autorů i typologie architektury.