S postmoderní architekturou se na našich hřbitovech obecně setkáváme spíše zřídka. Patrně největší podíl viny na tom nesou čtyři dekády komunistického režimu, který odsuzoval funerální umění jako buržoazní přežitek a důsledně zpřetrhal historicky vynikající úroveň tohoto odvětví u nás. Zároveň se mu podařilo eliminovat duchovní rozměr kultu zesnulých a vykořenit občany z lidových tradic péče o místa posledního odpočinku jejich předků.

O to pozoruhodnější se jeví drobná stavba dnešní úřadovny městské policie u hřbitovní brány na Flóře. Byla postavena v 90. letech, kdy nezájem o funerální umění ve společnosti ještě přetrvával, a vznikla v duchu tehdy populární doznívající postmoderny. Pokud bychom postmodernu zjednodušeně charakterizovali jako „mluvící architekturu“, která vypráví příběh místa či svého účelu, pak je tato drobná olšanská stavba jejím dokonalým příkladem. Svým tvarem totiž navazuje na místní kaplové novogotické hrobky a evokuje pokračování jejich řady. Napodobuje trojúhelné tvary střech a štítů, takže za chatrnějšího osvětlení by návštěvník snad ani nepoznal, že se nejedná o starobylé hrobky, ale o technickou budovu z konce 20. století. Původní projekt z roku 1996 vypracovaný stavební firmou Čeněk a Ježek obsahoval dvě části: Na východ od brány podél hřbitovní zdi měla dosedat budova vrátnice v podobě trojice kaplových hrobek a západně od brány budova sociálního zařízení připomínající dvě kaplové hrobky. Realizována byla nakonec jen východní část, původně zamýšlená jako vrátnice. Dalším výrazným postmoderním prvkem je okosení pravé části průčelí tvořící vstup, z vrchu osvětlený střešními okny, který výrazně dynamizuje jinak strohé vyznění fasády se čtveřicí drobných čtvercových okének.

Na počátku tisíciletí začala budovu vrátnice využívat Městská policie hlavního města Prahy.

V roce 2013 byly v rámci zvýšení bezpečnosti instalovány kamery, jejichž chod zabezpečuje moderní bezpečnostní pult na místní policejní stanici.

V bezprostřední blízkosti novodobé policejní stanice se nachází historický hrázděný domek vrátného. Postaven byl v roce 1842, tedy rok poté, co byla olšanská nekropole rozšířena o hřbitov IV a do těchto míst byla přesunuta hlavní vstupní brána na Olšanské hřbitovy. Domek se sedlovou taškovou střechou je zdoben dřevěným hrázděním s dekorativní dřevořezbou a štítkem s vročením jeho stavby. Dřevěné prvky jsou opatřeny neobvyklým tyrkysovým nátěrem. V zadní části domku se nachází zděný komínek s rourovým nástavcem. Domek byl roku 2010 kompletně opraven.

Vladislava Holzapfelová, 2025