K oslavám výročí 100 let od narození Josefa Mánesa začali členové Spolku výtvarných umělců Mánes podnikat kroky k úpravám hrobového místa svého patrona. Zamýšleli vybudovat u jeho hrobu rám, protože místo odpočinku sourozenců Mánesových zůstávalo jedním z prostých rovů. Kvůli komplikacím s nepravidelným, svažitým terénem byl ale projekt realizován až o dva roky později, kdy se jej ujal architekt Josef Gočár. 

Ke klasické, avšak neobvykle masivní stéle z leštěné světlé žuly zdobené bronzovým portrétním medailonem a výrazným, velkým písmem uvedenými jmény sourozenců Mánesových, navrhl puristické rámování ze stejné světlé broušené mrákotínské žuly, které svým objemem řeší terénní nerovnosti. Místo obvyklého křehkého kovového plůtku zvolil masivní kamenné ohraničení, z přední strany vykrojené půlkruhem, který jako by zrcadlil obrys medailonu – tmavého kruhu v světlém kameni. Zároveň odkazoval k elementárním tvarům oblíbeným v tzv. národním stylu, jenž byl po založení nového státu na vzestupu.

Josef Mánes byl nejvýznamnějším malířem a výtvarníkem své doby a jeho dílo zásadně ovlivnilo další generace tvůrců. Přestože bývá řazen k nejplodnějším umělcům, můžeme jen litovat, že za svůj život nedostal více prestižních zakázek; kromě toho byl limitován duševním onemocněním, jež mu zkrátilo život. Jeho nejvýznamnější prací ve veřejném prostoru tak zůstává kalendárium Staroměstského orloje. Pochován byl proti nově vybudované velkolepé hrobce Vojtěcha rytíře Lanny, který patřil k jeho hlavním mecenášům.

Velmi dobrými malíři byli i jeho sourozenci Quido a Amálie, kteří jsou zde rovněž pohřbeni. Amálie stála v čele jejich domácnosti a kromě vlastní tvorby učila malbu dívky, pro něž byla ještě Akademie výtvarných umění uzavřena. Všichni od dětství žili uměním, vynikajícím malířem i pedagogem byli totiž také jejich otec Antonín a strýc Václav. Když Josef odešel z pražské Akademie, aby pokračoval ve studiu v Mnichově, setkal se tam se sochařem Hansem Gasserem, autorem medailonu, jehož odlitek, ověnčený vavřínovými snítkami, byl později použit na náhrobní stéle. Roku 2008 byl sice originál nahrazen kopií, ale ani to nezabránilo v roce 2012 pokusu o odcizení, přičemž došlo k jejímu poškození. 

V roce 2014 byly do sousedního hrobu přemístěny ostatky dcery Josefa Mánesa, Josefiny Hovorkové, včetně náhrobku, ze Šáreckého hřbitova a také ostatky jejího manžela, který byl pochován na Olšanech. Nově vybudovaný kamenný rám však bohužel nesprávně lícuje s Gočárovou ohrádkou a bohužel přispívá k nepochopení tohoto díla. Autorova myšlenka je zřejmá v kontextu s dalšími jeho realizacemi na Olšanských hřbitovech, především s ohrazením hrobky rodiny architekta Pilce a s geometrií náhrobku JUDr. Fiedlera, kde je rovněž využita kompozice pravoúhlých a kruhových prvků.

Kamila Jurajdová, 2025