Náhrobek navrhl architekt Bohumil Hübschmann roku 1924 po smrti svého syna Zdeňka. Architekturu hrobu tvoří vysoký pískovcový obelisk, ve spodní třetině osazený kvádrem, pod nímž je nápisová deska z tmavé žuly, a společně tak vytvářejí dramatický kontrast. Hübschmann v meziválečném období proslul díly ve stylu klasicizující moderny. Jeho projekty a urbanistické studie Malé Strany, Letné, Petrské čtvrti či Parlamentu byly uznávány jako objevné. 

Na Olšanech zvolil formu oproštěnou od jakéhokoli dekoru, leč velmi pietně působivou. Obelisky a pyramidy jsou ve funerálním umění symbolem úcty a velikosti již od dob starého Egypta. Tento motiv uplatnil také při stavbě pomníku na počest Pražanů zemřelých za velké války s názvem Praha svým vítězným synům, tvořícího středobod urbanistického pojetí náměstí Pod Emauzy, které navrhl zároveň s tamními budovami ministerstev.

Hrob se stal posledním místem odpočinku i jeho dalšího syna, architekta Aleše Hübschmanna, který zahynul během Pražského povstání v květnu 1945. Samotný autor náhrobku se narodil v Praze v roce 1878 jako Bohumil Hübschmann, nicméně v roce 1945 si nechal úředně změnit příjmení na Hypšman. Bohumilův bratr Antonín, rovněž architekt, padl v první světové válce. Starší bratr JUDr. Otakar Hübschmann, rakouský a český politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, je pohřben také na Olšanech, ale v jiném oddělení (V, 10, 104).

Anna Oplatková – Vladislava Holzapfelová, 2025