Hrob pro vlastní příbuzné navrhl Jan Kotěra v tísnivé době první světové války, kdy byly při extrémním poklesu stavební aktivity návrhy soukromých náhrobků a hrobek pro architekty vítanými zakázkami. Jednalo se o hrob pro Aloise Kotěru, který byl, jak se v literatuře obecně udává, pravděpodobně jeho strýcem. Na nápisové desce je k jeho jménu připojeno stručné označení „obchodník“. Dalšími pohřbenými jsou Marie (1853–1959) a Ing. Alois Kotěra (1891–1963).

Je všeobecně známo, že Kotěra nenavrhoval budovy v kubistickém stylu, ačkoli se období kubismu protíná s dobou jeho tvůrčího života. Výjimku tvoří funerální architektura, kde se jím Kotěra ve větší či menší míře inspiroval. Mezi jeho realizovanými kubizujícími díly je co do stylové čistoty nejvýraznější náhrobek Aloise Kotěry. Nerealizovaným zůstal bohužel kubisticky krystalický návrh hrobu pro Emila Háchu.

Celkový návrh hrobky je pojat jako kontrast mezi „zeleným“ rovem (aktuálně osázeným tulipány) a kamennou osově souměrnou stélou s trojdílným hrotitým ukončením v duchu jehlancového kubismu. Střední vyšší štít má geometrický základ v rovnostranném trojúhelníku. Ten je typickým kubistickým geometrickým útvarem a zde zároveň pravděpodobně symbolizuje Nejsvětější Trojici. Kompozice náhrobku pracuje se soustavou šikmých ploch a opakujících se zalamovaných linií. Šikmá jsou čela bočnic rovu i samotná stéla, která není kolmá, ale atypicky nakloněná dozadu, stejně jako její horní plocha. Hrotitý obrys náhrobku je v ploše dvakrát zopakován mírně předstupujícím rámem a nápisovou deskou. Architekt zde v opačném gardu a v jednodušší podobě použil ve hmotě ustupující rámování, jehož monumentální a komplikovanější variantu najdeme například na paláci Mozarteum v Jungmannově ulici (1913). Níže nad rovem je na střední ose stély umístěna jehlancovitá konzole taktéž trojúhelníkového půdorysu, určená pro kovovou svítilnu (zcizena neznámo kdy). V celkovém vyznění se jedná o dynamickou kompozici, která se postupně zvedá od čelní desky až k nejvyššímu hrotu. Rafinovaný systém jemných, společně působících šikmých prvků vede pohled člověka v diagonálním pohybu „vpřed a vzhůru“.

Náhrobek je vytesán ze světlé broušené požárské žuly, nápisová deska z černé leštěné švédské žuly. Výrazný barevný kontrast těchto materiálů umocňuje dynamické působení hrobové architektury. Ve jménech na nápisové desce se objevuje zalomené „E“, v jehož ztvárnění se odráží pro kubistické písmo typická tendence k deformaci a fragmentaci, stejně jako užívání ostrých hran a lomených linií.

Hrob byl v roce 2018 celkově restaurován za finančního přispění spolku Prázdné domy.

Amáta M. Wenzlová, 2025