Název
Hrobka Familie Goldschmidt
(Hrobka rodiny Libichovy)
Pohřben(a)
Josef Libich
3. 11. 1853, Slatina u Velvar - ?
právníci
Datace
1906: Realizace
1911: Přestavba
2018: Kompletní rekonstrukce
Architekt
Josef Zasche
Kameník
Giovanni Ciani
Typ
Hřbitov
Olšanské hřbitovy I.
Část hřbitova
IX
Oddělení
7
Hrob
232
GPS
50.080233, 14.467614
Památková ochrana
Areál Olšanských hřbitovů je nemovitou kulturní památkou s číslem rejstříku ÚSKP: ÚSKP 11741/1-1331

Velkorysou hrobku na pěkném rohovém místě navrhl v roce 1906 architekt Josef Zasche pro rodinu Alexandra Goldschmidta. Její původní stav dokládá fotografie publikovaná záhy po dokončení v časopisu Český svět (1907). Z dnešního pohledu je zde však poněkud překvapivě prezentována společně s Kotěrovou prací v rámci nepodepsaného (pravděpodobně redakčního) textu, jenž hodnotí soudobou modernisticky laděnou tvorbu na Olšanech značně negativně.
Na čelní straně ochozu hrobky se vpravo dodnes zachovala ve zdobných čtverečcích krásná bronzová značka Architekt Zasche, Steinmetz Ciani 1906. (Typograficky výjimečně zpracovaná kovová tabulka byla na místo, včetně původní datace, osazena krátce po realizaci.) Už v září 1911 ovšem píše Stavební úřad král. hlavního města Prahy, oddělení pro stavby zádušní, že „hrobka pro advokáta JUDr. Josefa Libicha jest již postavena a dva plánky dodány." Menší úpravy pro nového majitele se ujala kamenická firma Jan Rada a syn, Strojní spracování mrákotínské žuly, Praha-Žižkov.
Monumentální novoklasicistní hrobku vymezuje stéla s antikizujícím motivem edikuly a výrazné orámování okrsku. Architráv podpírá vždy trojice sdružených sloupů. Celá architektura nadzemní části je tesána ze dvou typů kamene: zadní část z dioritu či syenitu, přední ze světlé žuly. Hmota je, až na zadní stěnu, opracována technikou pemrlování, jež na povrchu vytváří haptickou strukturu.
Hrobka byla dlouho opuštěná, teprve v roce 2018 došla velmi kvalitní celkové rekonstrukce, při níž byla nově vyrobena i dávno zmizelá geometricky pojatá mřížová branka, uzavírající intimitu pietního místa.
Autor hrobky, pražský německý architekt Josef Zasche tvořil svá funerální díla především pro Nový židovský hřbitov v Praze. Vazby na židovskou komunitu ostatně nevylučuje ani příjmení prvního objednavatele olšanského díla, ani vysoká míra asimilace tohoto etnika v českých zemích. Ve své tvorbě byl Zasche věrný novoklasicistnímu směru moderní architektury, z něhož obvykle vycházel i při návrzích náhrobků. Časopis Styl publikoval v roce 1911 téměř shodnou hmotovou kompozici Zascheho náhrobku pro rodinu Glaserovu na Novém židovském hřbitově (35–0–36; její projektování se oproti roku 1908 uvedenému pod fotografií navíc podle záznamů správy hřbitova shodovalo s datem vzniku Goldschmidtovy hrobky). Princip symetricky uzavřeného, klasicistně řešeného okrsku se v architektově tvorbě objevoval opakovaně – v tmavém kameni jej můžeme vidět také u náhrobku Carla Thorche (opět v židovské části Olšan, 1907–1908). Podobné koncepce se u tamních děl opakují i v následujících letech.
Realizovanými díly tohoto architekta ve většinové olšanské nekropoli jsou dvě další monumentální hrobky: jedna pro německé rodiny Meder a Pohl (1908, autorství plánově nedoloženo), a druhá pro ředitele České spořitelny Karla Strzizku (1915).

Anna Oplatková – Kateřina Lopatová, 2025 

00:00
00:00