Pomník pro populárního herce Vojtu Slukova je po dvou velkých hrobkách na Novém židovském hřbitově z let 1901–1902 a jedné v arkádách Vyšehradského hřbitova první funerální prací architekta Jana Kotěry pro Olšany. Na rozdíl od svých počátečních prací, zaměřených výhradně na architektonický koncept, tvořil na Vyšehradě již se Stanislavem Suchardou a spolupráce těchto dvou předních osobností své doby úspěšně pokračovala i zde.
Čistá modernistická kompozice hranolových objemů stély a stupňovitého rovu vytváří oporu a také kontrast pro secesně laděné sochařské dílo. Motiv zlomeného dubového kmene byl oblíbeným, srozumitelným symbolem plodného života, který skončil náhle v plné síle. Můžeme obdivovat pískovcovou sochu ztepilého stromu s množstvím detailů, listů a plodů na větvích.
Ve výstižné zkratce je tak charakterizován významný umělec, herec Prozatímního a Národního divadla, režisér a o mnoho let dříve, než ho postihla fatální tuberkulóza, zakladatel Ústřední jednoty českého herectva a krátce i první ředitel divadla Uranie. Svou energii nevkládal jen do herectví, angažoval se také ve vlasteneckých spolcích, překládal, zapsal část svých vzpomínek. Jeho jméno se dlouho drželo v obecné paměti, nazývaly se po něm divadelní soubory, dodnes si ho připomíná rodná obec Zlukov, po které si zvolil pseudonym – vlastním jménem byl Jakub Vojta.
Architekt Kotěra dosáhl jednoduchými, elegantními prostředky silného účinku, a to již volbou světlých odstínů kamene – náhrobek je z mrákotínské žuly, doplněné zmíněnou plastikou dubu z hořického pískovce. Kromě vybraného materiálu hraje důležitou roli rafinované opracování – na nápisové desce z broušené plochy nepatrně vystupuje leštěná plocha kříže s vyrytým jménem pochovaného. Mrákotínská žula je ušlechtilý kámen nejvyšší kvality (je z ní vytesán například obelisk a Plečnikova mísa na Pražském hradě), který má tu zvláštnost, že se vyskytuje i v teplých barevných odstínech. A právě tato varianta byla použita pro pomník, který v sobě pojí pevnou geometrii z tvrdého kamene a dynamickou plastiku z kamene jemného, vše zlatavé barvy. Důležitým rysem tohoto náhrobku je jeho zpracování ze všech pohledových stran; teprve zezadu vlastně vidíme celý objem statného stromu, který žil s mnohými ulomenými větvemi, až ztráta té poslední se mu stala osudnou. Do promyšlené kamenné kompozice byla napevno zasazena bronzová kovaná lucerna ve tvaru krystalu opět se znamením kříže z dílny uměleckého kovolijce Franty Anýže, se kterým Kotěra i Sucharda často spolupracovali. Dnes již nemůžeme ocenit zamýšlený harmonický celek, protože bronzové prvky byly odcizeny (kromě lampy i kruhové držáky na náhrobní kámen).
Dalším jménem uvedeným na kříži je MUDr. Emerich Maixner, jedná se o manžela Slukovovy dcery, syna slavného lékaře stejného jména.
Kamila Jurajdová, 2025