Hrobka rodiny Kříženeckých je místem, na kterém spočinuli vedle dalších členů rodiny bratři Jan a Rudolf, přední osobnosti našich uměleckých i technických dějin, kteří doslova posouvali společnost do 20. století. Starší Rudolf (1861‒1939) byl významný architekt a majitel úspěšné pražské stavební firmy. Věnoval se hlavně novobarokní architektuře (např. areál dnešní podolské porodnice). Krom architektonické praxe se prosadil také ve vědeckém a akademickém prostředí. Publikoval několik studií o barokní architektuře, přednášel na AVU a stal se rektorem ČVUT. Jeho mladší bratr Jan (1868‒1921) byl rovněž architekt, osudnou zálibou se mu však stala fotografie a film. S Rudolfem spolupracoval při fotodokumentaci jeho staveb. Pražský městský archiv jej pověřil zachycením starých a historicky cenných domů a ulic před jejich zbouráním v rámci asanace staré Prahy. Proslavil se také jako průkopník kinematografie, byl jedním z prvních českých režisérů a kameramanů. Točil krátké dokumentární i hrané filmy, které poprvé představil v roce 1898 na Výstavě architektury a inženýrství ve Stromovce. Tímto rokem datujeme vznik naší kinematografie, Čechy patřily mezi první země na světě, kde se začalo s filmováním.

Hrobku na Olšanech zřídili členové rodiny Kříženeckých roku 1911 a Rudolf se stal autorem jejího na první pohled nikterak pompézního návrhu. Tvoří ji stupňovitý rov se znamením kříže a stéla nesoucí nápisovou desku z černé leštěné žuly. Po stranách stély se nachází dvojice reliéfů, tzv. fascés neboli liktorských svazků -- symbolu, jehož historie sahá až ke starověkým Etruskům, ale oblibu si udržel i v následujících dějinných epochách. Mají podobu prutů ovinutých řemením, které původně představovaly královskou moc a spravedlnost, v období antického Říma pak právem uložený trest. Jejich popularita přetrvávala v době americké války za nezávislost či za Velké francouzské revoluce. V našem prostředí jsou spojeny s legendou o třech synech velkomoravského knížete Svatopluka I. a v 19. století byl tento symbol hojně užíván jako znak národní jednoty, svornosti a spravedlnosti. Za první světové války se objevil na vlajce Československé národní rady a dodnes ho nalezneme na žezle Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Na tomto konkrétním náhrobku bychom jej mohli interpretovat také jako symbol rodinné soudržnosti a vzájemné podpory. Dalším dekorativním prvkem zdobícím stélu byla bronzová mísa na třech lvích nožkách představující archaickou obětní nádobu, ve které plane oheň, symbol věčného života. Ta však byla neznámo kdy odcizena a zůstaly po ní jen tři kovové stojky.

Podle návrhu Rudolfa Kříženeckého najdeme na Olšanech ještě o dekádu mladší hrobku Julia Grégra, která je však oproti jeho rodinnému hrobu výrazně monumentálnější a dekorativnější.

Vladislava Holzapfelová, 2025