Architekt Antonín Cechner navrhl pro svého staršího přítele secesní náhrobek z černé švédské žuly, který je současně pomníkem botanikovi světového významu. Bronzový florální dekor není jen na okrasu: Listy jinanu dvojlaločného, které věnčí reliéf s jeho podobiznou, připomínají, že to byl právě on, kdo zařadil tento strom mezi jehličnany pocházející z pravěku. Ladislav Čelakovský se věnoval morfologii i vývoji rostlin, třídění druhů a krom jiného dokončil první vědecký soupis květeny českých zemí. Jako první u nás informoval o Darwinově teorii, napsal množství článků do časopisů Živa, Vesmír a dalších. Prosadil vybudování botanické zahrady Na Slupi pro českou část univerzity.

Nebyl ale jen úzce zaměřeným vědcem, věnoval se také překladům poezie, například některých Shakespearových her. Za nasměrování na přírodní vědy i šíři svých zájmů vděčil Janu Evangelistovi Purkyněmu, který se ho ujal po smrti jeho otce, básníka Františka Ladislava Čelakovského. Blízký vztah tvůrce pomníku a pohřbeného dokládá mimo jiné skutečnost, že Čelakovský byl svědkem na svatbě Antonína Cechnera a Zdenky Kvapilové, sestry básníka a dramatika.

Navzdory z dnešního pohledu spíše konzervativnímu vyznění náhrobku byla po svém dokončení Cechnerova práce hodnocena v tisku jako moderní. V rámci jeho obvyklého historizujícího přístupu byla hrobka Ladislava Čelakovského skutečně progresivní. Hmotová kompozice sestává z dominantní výškově orientované stély, kterou po stranách doplňují symetrická, secesně zvlněná křídla. Zásadní obsahový i estetický význam nese zmíněná plastická bronzová florální aplikace. Tradicionalistické cítění odpovídalo Cechnerovu profesnímu zaměření: první zkušenosti získával při dostavbě katedrály sv. Víta na Hradčanech, kde asistoval Josefu Mockerovi. Tady nabyl hluboké znalosti středověkého stavitelství, byl také restaurátorem a podílel se na soupisu památek. Kromě toho působil jako pedagog na kamenosochařské škole v Hořicích, kde najdeme jednu z jeho nejpůsobivějších realizací – reprezentativní bohatě zdobenou novorenesanční bránu hřbitova.

Sochař Bohumil Kafka se v roce 1904 na Olšanech podílel tvorbou florálního dekoru na zakázkách tří architektů – nabízí se tedy zajímavé srovnání náhrobků od Antonína Cechnera, Jana Kotěry (pro prof. Maydla) a Emanuela Pelanta (pro Pravoslava Veselého).

Kamila Jurajdová, 2025