Náhrobek profesora Karla Maydla, chirurga nejen evropského, ale celosvětového formátu, je mimořádný jak svou velikostí, tak i zpracováním. K jeho vyznění přispívá i volba textu na nápisové desce: jediné slovo MAYDL.

Chirurgické zkušenosti získal Karel Maydl v Innsbrucku a během srbsko-bulharské války v Bělehradě, kde se stal přednostou vojenské nemocnice. Následně působil ve Vídni, a když nakonec stanul v čele pražské chirurgické kliniky, byl již uznávanou kapacitou. Vychoval zde generaci vynikajících pokračovatelů. Byl otevřený aplikaci nových poznatků a technologií, které položily základ moderní chirurgie 20. století – ať už jde o odstranění nádoru mozku, či žlučníku. Zavedl dnes samozřejmé praktické zásady, například nošení bílých plášťů nebo vedení chorobopisů a operačních knih. Jako jeden z prvních na světě se pouštěl do operací tlustého střeva, močového měchýře, kýly i do gynekologických operací. Na klinice zavedl dříve nerealizovaná mikroskopická, chemická i histologická laboratorní vyšetření a stal se průkopníkem nových směrů v anesteziologii. Byl nejen virtuózním operatérem, ale také vědcem, jehož odborná díla jsou stále platná.

Secesní pomník s bohatou florální výzdobou v podobě tří mohutných smutečních věnců s opulentní modelací navrhl architekt Jan Kotěra, který se o šest let dříve vrátil ze studií ve Vídni a právě elegantní secesní tvorbou dokázal vyvést českou architekturu ze slepé uličky historických slohů. Maydlův pomník je možné považovat za jisté vyvrcholení tohoto Kotěrova období, po kterém následovalo oproštění od zdobnosti a příklon k tektonice. Nicméně principy stavebnosti a jasně artikulované skladby hmot jsou, ač upozaděny dekorem, patrné už zde: stupňovitý rov s nízkými nárožními pylony a mohutná, téměř čtvercová stéla z leštěné černé švédské žuly.

Rozpracovaný námět tří zavěšených smutečních květinových věnců viděl Kotěra v ateliéru sochaře Bohumila Kafky. Byli kolegové na UMPRUM a v Mánesu a ihned se domluvili na spolupráci. Kotěra pak tento motiv využil ještě pro vstup do českého oddělení v rakousko-uherském pavilonu na světové výstavě v St. Louis v USA. Později se odlitek z těchto tří věnců stal součástí náhrobku rodičů Vojtěcha Preissiga na Vinohradském hřbitově, jehož architekturu navrhl Josef Gočár. Odlití do bronzu je mistrovskou prací firmy Bendelmayer.

Celkové vyznění náhrobku oslabují některé odcizené detaily (písmena, lampa).

Třebaže se na Olšanech nachází dalších deset Kotěrových náhrobků, žádný z nich již nedosahuje této monumentality. 

Kamila Jurajdová, 2025