V našem prostředí z hlediska utváření a zvoleného materiálu netypická hrobka byla zbudována pro rodinu budoucí manželky Antonína Barvitia. Architekt dostal patrně velkou volnost a omezující nemusel být ani rozpočet. Rohlenovi vlastnili dům U Havíře čp. 398 na Starém Městě a věnovali se finančnictví, jako knihvedoucí v České spořitelně Wenzel Rohlena, státní správě nebo advokacii. Pozoruhodné osudy měl inženýr Franz Rohlena, který byl za své zásluhy jmenován rytířem ruského Řádu sv. Stanislava a sv. Anny. Wenzelovy dcery vynikaly zbožností a dobročinností – Barbora Clara byla sestrou III. řádu (terciářů) sv. Františka. Rohlenovi se přátelili s rodinami Barvitiových a Ullmannových, což dokládají i obrazy Viktora Barvitia ze šedesátých let, kde je zachycena Terezie Ullmannová, rozená Barvitiová se svou přítelkyní Franziskou Rohlenovou, která se v prosinci 1883 provdala za Antonína Barvitia. V následujících letech pak sestry Rohlenovy u Akademie křesťanské objednávaly bohoslužebné předměty pro pražské kostely a v jednom případě i jako dar samotnému papeži – převážně podle návrhů Antonína Barvitia, jak dokládají zmínky v časopisu Method. 

Na jeho stránkách byla v září 1876 jako odpověď na nevalnou úroveň soudobé funerální architektury vyzdvižena i hrobka rodiny Rohlenovy. Bylo uvedeno, že architekt se při navrhování jejího vnitřního prostoru – podobně jako u svého stěžejního funerálního díla, Lannovy a Schebkovy hrobky – inspiroval raně křesťanskými katakombami, kde byly rakve ukládány do výklenků, čímž se předešlo jejich poškození pozdějšími pohřby: „Do zdi nadělají se díry na způsob pecí, do kterých se rakev všoupne. Každý nebožtík má jednu takovou pec za obydlí.“ V případě hrobky Rohlenových bylo namísto výklenků užito soustavy dva palce silných desek z kararského mramoru ve třech úrovních. K samotné architektuře hrobky, již zřejmě realizoval častý Barvitiův spolupracovník, italský kameník Giovanni Ciani, bylo řečeno: „… nad jiné vyniká také tím, že jest provedena z kararského mramoru při neobyčejné jednoduchosti…“ Jetelový kříž nad Kristovým monogramem v tympanonu dnes běloskvoucí hrobky měly dle dochovaných plánů doplňovat barevné aplikace. Harmonický celek doprovází citát z epištoly Pavla a Timotea Filipským 1:21: „Christus ist mir Leben, Sterben ist mein Gewinn.“ – „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.“

Hrobka, která měla být původně zbudovaná na Vyšehradském hřbitově, zřejmě vedle hrobky rodiny Koseovy, v přímé návaznosti na Barvitiův projekt úpravy celého hřbitova, a jejíž variantu koncipoval Barvitius i pro „nekatolický“ hřbitov, stojí, podobně jako vzpomínaná Lannova a Schebkova hrobka, jaksi „mimo čas a prostor“. Vedle italských vlivů, jež jsou v Barvitiově díle vzhledem k jeho dlouholetému pobytu na Apeninském poloostrově všudypřítomné, je v jejím utváření možné zaznamenat také klasicizující schinkelovské reminiscence.

Petr Sládeček, 2025