Iniciátorem zbudování hrobky byl malíř Viktor Barvitius, mladší bratr jejího architekta Antonína Barvitia. Viktor absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a několik zahraničních studijních cest. Zásadní význam měl jeho pařížský pobyt. Obrazy, na kterých zachytil řadu současníků, lze vnímat i jako společenskou kroniku pražské smetánky. Po roce 1876, kdy byl jmenován inspektorem Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (předchůdkyně Národní galerie Praha) a učitelem na Akademii, své malířské aktivity omezil, nadále se však angažoval v podpůrném uměleckém Spolku sv. Lukáše, který založil společně s bratrem.
Hmotně zabezpečený se v lednu 1878 oženil s Gabrielou, rozenou Lechleitnerovou, jež byla vdovou po Hugo Haaseovi von Wranau, nobilitovaném majiteli papírny ve Vraném nad Vltavou, tiskaři a nakladateli, a dávnou rodinnou přítelkyní – jak dokládá Viktorův obraz Pouť ve Hvězdě (1861), kde je zachycena s Barvitiovým spolužákem Hynkem Lechleitnerem. Solidní kvalita produkce firmy Haase – zejména nástěnné kalendáře – díky spolupráci s Viktorem ještě vzrostla. Když v lednu 1886 Gabriela zemřela na tuberkulózu, ujal se Viktorův bratr Antonín návrhu nové rodinné hrobky.
Plány a rozpočty vznikly v únoru. Náklady měly činit asi 4 000 zlatých. Z toho 2 370 až 3500 zlatých si měly vyžádat kamenické práce v Praze působícího Itala Giovanni Cianiho. Bylo zvažováno více materiálových variant (pískovec, belgická žula, kararský mramor pro šestici pilastrů v kompozitním řádu nebo sienit pro nápisové desky). Vnitřní utváření hrobky bylo obdobné jako u starší hrobky rodiny Rohlenovy. Rakve měly být umístěny ve dvou etážích na kamenných deskách (zřejmě z kararského mramoru). Architektura hrobky, na jejíž široké stéle vymezuje pravoúhlá skladba pilastrů a říms kontrastní nápisové plochy, je syntézou více slohových východisek, ať již jde o triumfální architekturu císařského Říma, nebo náhrobky italské renesance, s nimiž se architekt mohl setkat za svého italského pobytu. Nákres hrobky byl úředně schválen v květnu 1886, stavebně dokončena však byla nejspíše až roku následujícího, kdy byla uzavřena smlouva o stoletém pronájmu hrobového místa první třídy za částku 1399 zl. 86 kr.
Do hrobky byly přemístěny také ostatky Barvitiovy matky Barbary. Dalšími pohřbenými jsou Alfred Haase von Wranau, syn Gabriely Barvitiové z prvního manželství, Viktorova dcera Isabella, provdaná za úředníka Ringhofferovy továrny Julia Medera, a manžel druhé dcery Heleny Josef Ruth, vládní rada.
Petr Sládeček, 2025