Rozložitá horizontální rohová žulová hrobka s bronzovou plastikou Krista, který káže (žehná), je dominantou celého 1. obecního hřbitova. Ladislav Čapek ji sice po smrti matky vybudoval pro svou rodinu, ale prostor, který takto získal, využil k velkému gestu. Na tomto již velmi civilním hřbitově, kde jsou náhrobky většinou dekorované pouze symbolem kalicha, se dynamická socha nadživotní velikosti obrací ke všem, a to i citátem z Písma na soklu: JÁ JSEM VZKŘÍŠENÍ A ŽIVOT. KDO VE MNE VĚŘÍ, BYŤ I UMŘEL, ŽIV BUDE (Evangelium podle Jana 11, 25). Slova o vítězství Krista nad smrtí z příběhu o vzkříšení Lazara jsou zároveň poselstvím architekta Čapka, jeho epitafem.

Sochu od Josefa Drahoňovského můžeme vidět také v kostele sv. Václava Na Zderaze. Ten byl již na konci 19. století tak zchátralý, že mu hrozila demolice, nakonec se ale podařilo tuto významnou památku zachovat. Jedním ze zachránců byla Církev československá husitská, která kostel odkoupila, dalším pak stavitel Ladislav Čapek, který se ujal rekonstrukce podle projektu architekta Fanty.

Čapek patřil v roce 1920 mezi zakládající členy CČSH a jako architekt a stavitel upravoval a přestavoval nevyužívané kostely či navrhoval novou sakrální architekturu. Zároveň byl autorem směrnic pro stavbu sborů a far a členem pražské diecézní rady, kde vedl stavební odbor. Vedle své profese se věnoval sociální práci v rámci církve a spoluzakládal Pohřební ústav CČSH. Zanechal po sobě rozsáhlé architektonické i stavitelské dílo na poli obytných domů – je autorem reprezentativních vil a několika desítek činžovních domů na Vinohradech, na vltavském nábřeží a v Bubenči. Stylově přecházel od geometrické secese přes art deco k novoklasicismu. K výzdobě domů rád využíval hrázdění.

Architektem byl i jeden z Čapkových zeťů, zde pochovaný Daniel Mathauser. Jakožto člen Bratrské jednoty baptistů rekonstruoval, přestavoval i navrhoval zajímavé stavby pro tuto církev, například v Chebu nebo Jablonci nad Nisou, které evokují pocit z tolerančních modliteben. Na pražských Vinohradech navázal při přestavbě sborového domu na práci svého učitele Bohumíra Kozáka.

Novoklasicistní horizontála hrobky nechává vyniknout vertikální postavu Ježíše Krista, na zakončeních zídky jsou patrné stopy po odcizených lampách, které mohly být zajímavým ozdobným prvkem. Architekt Čapek užíval tuto Drahoňovského sochu Krista opakovaně (věnoval ji také např. na oltář Husova sboru v Křemži či před Husův sbor v Roztokách u Prahy, kterých byl autorem), ale pouze zde, na rodinném hrobě je doplněna plastikou rozevřené Bible a stylizované symbolické rostliny, která ve své nejednoznačnosti dává prostor pro více výkladů – může být upomínkou na věčně zelený strom života, ale také hořícím keřem či ostny trnové koruny.

Kamila Jurajdová, 2025