Architekt Johann Gottfried Gutensohn přinesl z Německa do Čech nové podněty – v oblasti funerální tvorby se na Olšanských hřbitovech dochovala ukázka skutečně monumentálního pomníku. Ve spolupráci s tehdejším nejvýznamnějším sochařem v Čechách Josefem Maxem navrhl u nás do té doby nevídaný kamenný sarkofág, inspirovaný antickými, přesněji římskými vzory. Dílo s bohatou reliéfní výzdobou nese trojice masivních nohou a do výšky jej zvedá mohutný sokl, který slouží jako nápisová deska se jmény pochovaných.
Pomník byl původně vystavěn pro vážené lékaře Jana a Josefa Čermákovy, vlastence a podporovatele českého umění, je však spojován především s jejich synem (resp. vnukem), malířem Jaroslavem Čermákem, který zde byl pohřben později. Talent ho už ve třinácti letech dovedl na pražskou malířskou Akademii. Třebaže se stal umělcem evropského významu a většinu života prožil v cizině (v Mnichově, Bruselu, ale zejména ve Francii), zůstával velkým vlastencem a udržoval kontakt domovinou. Zemřel a byl pochován v Paříži, ale jeho rodina zorganizovala převoz ostatků do vlasti a Umělecká beseda mu uspořádala slavný pohřeb.
Na díle vytesaném pravděpodobně z nehvizdského pískovce, Maxova nejoblíbenějšího kamene, se díky vlastnostem materiálu dochovaly bez poškození i velmi jemné detaily reliéfů, znázorňujících panychidu za zesnulého: U pomníku s bustou a na soklu s atributem lékařství (Aeskulapova hůl obtočená hadem) se klaní anděl a zalévá pokládané věnce. Za jeho zády se blíží průvod s dalšími květinovými dary – muži, ženy i děti v řeckém oděvu. V čelních stěnách tumby uzavírají antikizující výjev andělé: jeden s rukama sepjatýma k modlitbě, druhý s věncem a křížem, atributy vítězství nad smrtí a víry. Figurální výjev harmonicky doplňují ornamenty s použitím akantů, palmet a akroterií.
Na Olšanech se nachází početně největší soubor děl Josefa a Emanuela Maxových, kteří mimo funerální oblast vytvořili sochy světců pro Karlův most nebo alegorické postavy stavů a krajů pro tzv. Krannerovu kašnu, včetně bronzové jezdecké sochy císaře Františka I., jemuž byl pomník věnován. Bronzové sousoší pomníku maršála Radeckého se dnes nachází v lapidáriu Národního muzea.
Někdy se spekuluje, zda Gutensohn není také autorem nedalekého náhrobku rodiny Stejskalů (rovněž z roku 1843) se sochařskou výzdobou od Josefa Maxe, pravděpodobněji se však jedná o dílo architekta Antonína Barvitia. Jisté je, že Gutensohn navrhl v Praze ještě náhrobek Johannese Mraczeka, který se nachází v kostele sv. Jiljí (s reliéfem žehnajícího anděla a bustou od Ludwiga Schwanthalera). Jeho nejrozsáhlejšími pracemi na území Čech nicméně zůstávají radnice v Děčíně a novobyzantský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mariánských Lázních, jenž stojí na málo obvyklém oktogonálním půdorysu a autorem jeho výzdoby je opět Josef Max.
Kamila Jurajdová, 2025