Začátkem 20. století patřila k procházkám po nedělní mši také návštěva hřbitovů, kde se měšťané mohli pochlubit nejen róbami, ale také honosnými hrobkami. Právě líbivá secese se svými ladnými křivkami a přírodními dekory byla velmi oblíbená i na tomto „svatém poli“. Do tohoto okruhu patří také hrobka rodiny Cirklových z leštěného černého gabrodioritu, situovaná na předním místě na jedné z hlavních cest Olšanských hřbitovů. Je tvořena rozměrným černým žulovým rovem a trojdílnou stélou, na jejíž střední desce kontrastuje v ploše zasazená mozaika na zlatém pozadí s tváří Ježíše Krista s trnovou korunou, symbolem jeho utrpení a mučednické smrti. Krajní desky stély jsou zdobeny dvojicí sloupů s jónskými hlavicemi, obrostlými bronzovým secesním rostlinným dekorem, jež vynášejí architráv se symbolem řeckého kříže. Nápisová deska s trojúhelným zakončením nese zlacený nápis provedený typickým secesním fontem ve třech sloupcích. Celek tak eklektickým způsobem kombinuje motivy antické, jež odpovídají dobovému klasicismu, s motivy v té době aktuální secese – zde v její florální podobě.
Hrobka vznikla patrně roku 1905, kdy do ní byla pohřbena první manželka pražského uzenáře Jana Cirkla, Anna Cirklová, v roce 1918 zde pak spočinuly ostatky jejího manžela. Jejich dcera Kamila (1883–1965), významná osobnost pražského kulturního světa na přelomu 19. a 20. století, byla manželkou psychiatra a neurologa Antonína Heverocha. Manželé představovali spojovací článek skupiny předních pražských lékařů a umělců. Jedním z nich byl Jan Kotěra, který Kamilu velmi rád skicoval a jehož výstižné črty jsou uloženy v grafické sbírce Národní galerie Praha. Kotěra pro Heverochovy navrhl také stylový nábytek, dnes deponovaný ve sbírce Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kterému Kamila na sklonku svého života věnovala množství artefaktů. Jako mladá byla rovněž inspirací sochaři Stanislavu Suchardovi. Manželé Heverochovi byli pochováni na Vinohradském hřbitově, jejich hrobku zdobí socha Psyché z červeného sliveneckého mramoru od Jaroslava Horejce.
Cirklovu hrobku navrhl architekt Emanuel Pelant, absolvent VŠUP u Jana Kotěry, jehož vliv je na Pelantových funerálních dílech patrný. Působil jako návrhář, nábytkář, kreslíř a pedagog ve Vsetíně a Valašském Meziříčí, kde spolupracoval na návrhu interiéru tamního kostela Českobratrské církve evangelické. Hmotovou kompozici hrobky realizoval Jan Rada (1849–1916), jenž platil na Olšanech za jednoho z předních mistrů kamene. S manželkou, vdovou po kameníkovi Václavu Státníkovi, převzali firmu, kde v kamenické praxi pokračovali také jejich synové a později i vnuk, architekt a kameník Jan, který je rovněž spoluautorem mnoha noblesních olšanských náhrobků. Pelantovo autorství, stejně jako Radova realizace jsou signovány na rámu náhrobku.
Anna Oplatková – Vladislava Holzapfelová – Kateřina Lopatová, 2025