Hrobka rodiny Hrdličkovy je jednou z nejpozoruhodnějších a zároveň nejpopulárnějších funerálních památek na Olšanech, kterou můžeme směle označit za secesní Gesamtkunstwerk. Manželé Hrdličkovi ji objednali pro svého jediného syna Hanse, který navštěvoval Diplomatickou akademii ve Vídni a roku 1900 zemřel v pouhých 21 letech na zápal plic. Zdrcení rodiče se rozhodli vystavět velkolepou hrobku, jejíž realizaci umožnilo sociální a finanční zázemí rodiny – Alois Hrdlička byl vážený advokát a soudní rada. Obrátili se na proslulé tvůrce: architekta Antonína Balšánka a sochaře Františka Rouse.

Balšánek, autor mimo jiné budovy Muzea hlavního města Prahy, mostu Legií či spoluautor Obecního domu, vytvořil návrh rozměrného secesního pohřebního okrsku zahrnujícího žulový stupňovitý rov a vysokou stélu vynášenou schodištěm. Zde se nachází mramorové sousoší – největší sochařské dílo na Olšanech představující syna doprovázeného andělem na věčnost a zhroucenou matku, již podpírá otec. Františku Rousovi, tvůrci například jednoho z návrhů pomníku sv. Václava na Václavském náměstí, se podařilo skrze živoucí a realistické figury do mramoru vdechnout skutečné drama. Dílo se záhy stalo velkým lákadlem a zavdalo vzniku řady legend, které se dají shrnout jako „matčin sen“. Vžila se například mylná domněnka, že Jan spáchal sebevraždu z nešťastné lásky nebo že jeho stejnokroj frekventanta diplomatické akademie představuje uniformu, a padl tedy ve válce. Také vizáž otce připomínající císaře Františka Josefa vede návštěvníky k chybnému závěru, že jedním z aktérů je samotný stařičký mocnář. Sochařovu dokonalou, realisticky vedenou práci dokládá mimo jiné precizní zpracování detailů, například peří na křídlech anděla, draperie matčiných šatů či kožešinového límce otcova kabátu. Sousoší z bílého materiálu dokonale kontrastuje s temnou architekturou hrobky. Její nejvýraznější částí je vysoká stéla představující bránu smrti zdobenou hvězdami, do které vstupuje Jan doprovázený andělem. Nad jejich hlavami se nachází nápisová deska korunovaná řeckým křížem se slunečním kotoučem. Text se jmény členů rodiny Hrdličkových obohacuje báseň Josefa Václava Sládka Až přejde den, jejíž francouzský překlad má odkazovat k nenaplněné diplomatické kariéře zesnulého. Hrobku dále zdobí dvojice secesních svítilen ve tvaru vejce, starodávného symbolu života, a mříž s rostlinným dekorem v podobě vavřínových snítek a květu makovice, symbolu věčného spánku. Provedením hrobky byla pověřena významná kamenická firma Pupp a Škarka, která sídlila na dnešním Olšanském náměstí a spolupracovala také např. s Janem Kotěrou, Josefem Fantou či Aloisem Dryákem.

V roce 2020 došlo k opravám, vyčištění povrchů a nahrazení secesních svítilen replikami.

Vladislava Holzapfelová, 2025