Hrobka podle návrhu architekta Jan Kotěry byla realizována necelý rok po vypuknutí první světové války. V monumentalitě a umělecké i materiálové náročnosti této architektury jako by se však tento tísnivý fakt neodrazil.
Rozměrná hrobka, v níž jsou dle nápisových desek uloženy tělesné ostatky nejméně devíti členů rodiny Janouškovy a pěti členů rodin Nývltovy a Jonákovy, je umístěna při severní hřbitovní zdi a zároveň při jedné z hlavních hřbitovních cest, dobře viditelná z dálkových pohledů. Jedná se o Kotěrovo první funerální dílo, v němž lze nalézt vliv kubistického stylu, ačkoli se vůči němu dříve negativně vymezoval.
Rov hrobky je -- typicky pro kubismus -- stupňovitý, završený na střední ose deskou ve tvaru valbové stříšky. Vlastní náhrobek má formu stylizovaného, v hladkých plochách provedeného románsko-gotického portálu s hlubokým prostorem. Dojem sbíhavosti je umocněn přiznanými spárami klenáků, které pohyb zřetelně artikulují. Spodní část je tvořena hladkými kamennými deskami ukončenými architrávem a kónickou římsou. Tympanon portálu se nachází již nad korunou hřbitovní zdi, takže jeho zadní stěnou může procházet světlo. V hloubce tympanonu je umístěna plastika kalvárie, tj. ukřižovaný Kristus uprostřed s postavami matky Marie a apoštola Jana po stranách. Za skupinou se nachází kovová mříž s motivy kříže. Díky volné zadní straně je plastika omývána světlem. Lomený oblouk může odkazovat ke kontinuitě církve i k období jejího rozkvětu v době gotiky. Kónický tvar tympanonu má mimořádně hybný charakter, a to jak sbíhavý -- přijímající, tak i rozbíhavý -- expandující. Podle některých odborníků tím autoři chtěli vyjádřit symbolické propojení lidského a božského časoprostoru v okamžiku Kristovy smrti. V tomto smyslu by snad bylo možné chápat ztvárnění hrobky nejen jako doklad spirituality stavebníka či tvůrců, ale i jako obecný symbol naděje v tragické době. Na dochovaných skicách můžeme sledovat postupný vývoj návrhu od složitější architektury až po jednoduchý lomený oblouk. Náčrty, na nichž je hrobka vepsána do geometrické sítě, značí zvýšený zájem o nauku o proporcích. Historické fotografie dokládají, že původní nápis se nacházel pouze na středním břevnu architrávu, kde je kubisticky stylizovaným písmem proveden text Rodina Jos. Janouška.
Rov hrobky a sousoší kalvárie jsou zhotoveny z mušlovitého vápence, klenba tympanonu je z opuky. Tento materiál lze také vnímat jako připomínku nejstarších křesťanských kostelů na našem území. Kámen citlivý na vlivy prostředí byl dodatečně opatřen plechovou krytinou. Spodní část tympanonu včetně nápisových desek je provedena z istrijského vápence.
V roce 2016 byly rov hrobky a spodní část tympanonu restaurovány.
Amáta M. Wenzlová, 2025
Literatura
Otakar Novotný. Jan Kotěra a jeho doba. Praha, 1958, s. 63-64, obr. 263-264 (obrazová příloha nestr.).
Alois Vanoušek. Olšanské umění, jeho tvůrci a doba. Praha, 2000, s. 100.
Petr Kovařík. Klíč k pražským hřbitovům. Praha, 2001, s. 40, 43.
Vladimír Šlapeta, Daniela Karasová et al. Jan Kotěra 1871-1923: Zakladatel moderní české architektury. Praha, 2001, s. 324.
Drahomíra Březinová - Barbora Dudíková Schulmannová - Jana Růžičková. Jan Kotěra a Olšanské hřbitovy, Za Starou Prahu, Věstník za starou Prahu XXXIX. (X.), č. 3/2009, Příloha. 2009, nepag.







