Zřízení hrobky pro svého manžela Alexandra Juránka, ředitele Místodržitelské tiskárny a císařského radu, zadala Adolfina Juránková hned v roce jeho úmrtí firmě Jan Rada & syn, strojní zpracování mramoru a žuly na Žižkově 17. Podle Radova návrhu firma nejprve vyzdila podzemní hrobku a opatřila ji svrchními žulovými obrubami a krycí deskou. Žádost o povolení stavby je datována 30. 12. 1913. Kdo následně inicioval oslovení Pavla Janáka ohledně architektonického zpracování náhrobku, není prozatím známo. Lze jen spekulovat, zda v tom sehrál roli manžel dcery Juránkových, Alexandry († 1971), kterým byl Václav Vilém Štech (1885–1974), významný český historik umění, teoretik, kritik a publicista. V té době působil jako odborný asistent ředitele Muzea hlavního města Prahy a bezpochyby se na pražské kulturní scéně dobře orientoval. Avšak Pavel Janák sám byl již známý nejen jakožto čelní tvůrce inovativního kubistického slohu, ale i pro své funerální návrhy a realizace, jako byl například oceněný nerealizovaný návrh krematoria pro Olšanské hřbitovy z roku 1902, kubistické náhrobky pro malíře Felixe Jeneweina v Kutné Hoře (1912) a pro otce Otty Gutfreunda ve Dvoře Králové (1913) nebo nerealizovaný návrh kolumbária pro Olšanské hřbitovy (1912–1913).

Náčrt náhrobku pro rodinu Juránkovu je doložen z roku 1914 (s nápisem Rodina Malinkova), ke stejnému roku je datována i dobová fotografie, která zachycuje realizované dílo. Jedná se o návrh, který má oproti výše zmíněným čistě kubistickým náhrobkům k tomuto stylu již podstatně volnější vztah. Hlavním kompozičním principem je kontrast mezi širokým rovem, rozšířeným pomocí masivních plochých obrub, a vertikálním náhrobkem, který je tvořen asymetrickou skladbou různě tvarovaných hmot. Tyto hmoty využívají jak šikmé plochy a zkosení, tak nově i válce, a to i v podobě „negativů“, tj. konkávně vybraných válcovitých útvarů. Centrální prostor má stylizovaný reliéfní kříž, který zde více než náboženský symbol představuje kompoziční svorník a zároveň rozčleňuje plochu stély na jednotlivá nápisová pole. V čele rovu je umístěna kamenná žardiniéra – místo pro výsadbu živých rostlin se v Janákových návrzích, ať už určených k realizaci, či pouze ideových, vyskytuje opakovaně. Náhrobek je proveden z pemrlované žuly české provenience.

 Hrob je výborně zachován a udržován. Jedinou změnou oproti původnímu stavu je nahrazení lucerny na nízkém válci na pravé straně stély kamennou urnou. 

Amáta M. Wenzlová, 2025