Hrobka velkoobchodníka Josefa Nováka byla provedena podle návrhu Osvalda Polívky, absolventa německé techniky a autora řady pražských reprezentačních staveb a finančních domů ve stylu české neorenesance, novobaroka a secese, u nichž je patrné úsilí o souznění architektury s volným a užitým uměním.
Její objednavatel Josef Novák st. působil po vyučení v Broumově nejprve jako příručí, později s rodinou zakoupil Knitlův závod U Štajgrů ve Vodičkově ulici čp. 699. Po smrti bratra se ujal vedení podniku s cílem vybudovat obchodní a kancelářský dům podle pařížského vzoru. V této souvislosti se Osvald Polívka stal architektem hrobky rodiny Novákovy. Zvítězil totiž v soutěži na novou budovu zdejšího obchodního paláce U Nováků. Tehdejší Kotěrův konkurenční návrh poněkud uměřeného průčelí v mnohém připomínající Okresní dům v Hradci Králové nevyhovoval Novákově představě reprezentační, zdobné fasády, v níž se uplatňují různé formy výtvarného umění. Dva roky po dokončení velkolepé secesní stavby však Josef Novák zemřel (1906).
Velkorysá monumentální hrobka, snoubící v sobě prvky secese a moderny, sestává z rozměrného rovu s vyvýšenou střední částí a ze stély z černé leštěné žuly, do níž je vložen kruh zdobený křížem z bílého mramoru. Ten tvoří působivé pozadí postavě Krista, kterou podle modelu A. Procházky odlil Karel Bendelmayer, tehdejší spolumajitel holešovické firmy Bendlmayer a Červenka. Plochy mimo kruh na čtvercové stéle vyplňuje mozaika v podobě florálního dekoru na zlatém pozadí. Dílo vzniklo v innsbruckých dílnách firmy Neuhauser, která pracovala také na obchodním domě U Nováků. Celek dotváří secesní květníky s postavami odpočívajících chlapců, jež navrhl Hanuš Folkmann. Sokl se sochou Krista původně obepínaly mohutné, jemně propracované ratolesti vavřínu přepásané širokou stuhou podle návrhu téhož autora (zcizeno 2011). Obdobnou Folkmannovu dekoraci můžeme vidět na hrobce průmyslníka a mecenáše Bohumila Bondyho, kterou pro Nový židovský hřbitov (36, 40) navrhl Josef Fanta.
Josef Novák mladší, mimochodem uznávaný amatérský numismatik a sběratel, otcovo podnikání dále rozvíjel, k čemuž mu v roce 1918 napomohl sňatek s Libuší Marií, dcerou textilního průmyslníka Cyrila Bartoně z Dobenína a vnučkou náchodského starosty. Manželé nechali v letech 1927–1929 rozšířit obchodní dům U Nováků do ulice V Jámě. Tato dostavba, realizovaná po Polívkově cestě po USA, dala domu charakter ve stylu pozdní moderny formovaného velkoměstského paláce s pasážemi. Libuše Marie byla také významnou mecenáškou. Po poradě s otcem poskytla, jako předpokládaná dědička zbraslavského velkostatku, prostory nově rekonstruovaného zámku Státní sbírce starého umění (dnešní Národní galerie).
Jana Tischerová, 2025