Hrobka rodiny pražského architekta Osvalda Polívky představuje ukázku funerální tvorby ovlivněné stylem geometrické moderny. Jeden z hlavních průkopníků pražské secese zvolil překvapivě neokázalé a strohé řešení, oproštěné od přemíry zdobnosti a tvůrčích sochařských prvků. Realizace navazující na úmrtí jeho matky se v nelehkých válečných letech chopila vyhledávaná kamenická firma architekta Jana Víška ve spolupráci se stavitelem Josefem Vackem.

Někdejší c. k. stavební rada Osvald Polívka patřil ke generaci architektů odchovaných v éře historismu. Žák a později také asistent Josefa Zítka nejprve projektoval ve stylu pozdní novorenesance a novobaroka, které od sklonku 90. let 19. století začal invenčně kombinovat s prvky nastupující secese. Jeho stavby vynikají netradičním, často až fantaskním dekorem. Zejména na přelomu 19. a 20. století se Polívka těšil dobrému renomé a získával velmi prestižní zakázky. Mezi nejznámější patří Zemská banka Na Příkopě, palác Pražské městské pojišťovny na Staroměstském náměstí, palác Topičova nakladatelství na Národní třídě či palác Pojišťovny Praha tamtéž. Nepochybně nejsledovanější realizací se stala budova Obecního domu, projektovaná ve spolupráci s Antonínem Balšánkem, jejíž údajnou „uměleckou nabubřelost“ silně kritizovala nastupující generace modernistů v čele s Janem Kotěrou a členy Sdružení architektů SVU Mánes. Přestože se v následujících dekádách Polívka snažil oprostit od ornamentiky a experimentoval s formami neoklasicismu a moderny (např. obchodní dům U Nováků na rohu ulic Vodičkova a V Jámě), nálepky „nevkusného dekoratéra“ se nezbavil, ve stáří už téměř neprojektoval a roku 1931 zemřel takřka zapomenutý.

Hrobku s podzemním zděným prostorem tvoří žulový náhrobek v podobě prosté obdélné stély osazené na masivním hranolovém soklu a nízký, plošně řešený rov s kamennou deskou a pásem zeleně. Náhrobek ozvláštňují okosené horní rohy a zejména modernistický, pravoúhle odstupňovaný lem v kontrastní tmavé barevnosti. Na vrcholu je do hlavní osy umístěn tradiční motiv kamenného řeckého kříže, který dodatečně doplnila měděná plastika stylizovaného věnce s kalichem a hostií, odkazující k sounáležitosti s evangelickou církví. Datace vepsaná římskými číslicemi do stuhy kovové aplikace souhlasí s rokem Polívkova úmrtí. Vliv geometrické moderny je kromě zmíněného tmavého rámování náhrobku patrný také v asymetrickém uspořádání rovu; kamenná deska se nenachází v centru, ale je odsunuta do levé části, pravou sekci vyplňuje zúžený pás zeleně, což kontrastuje s přísně symetrickou stélou.

Hrobku původně doplňovala dekorativní kovová ohrádka a žardiniéra osazená ve středu hranolového soklu, jež byla v průběhu let zcizena.

Vedle dalších členů rodiny je zde pochován také Polívkův syn Dušan (1900–1983), lékař a vysokoškolský pedagog, zastávající v letech 1945–1971 post přednosty ortopedické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň.

Již v roce 1906 vzniklo jediné další známé funerální dílo podle návrhu Osvalda Polívky – olšanská hrobka rodiny pražského podnikatele a obchodníka Josefa Nováka, jež naopak vyniká svou monumentalitou a uplatňuje detaily ve stylu florální secese.

Anna Waisserová, 2025