Jednoduchá hrobka ilustruje příklon movité klientely k moderním stylům a tím i proměňující se představu o posmrtné reprezentaci.

Zbudována byla zásadní přestavbou staršího hrobového místa po úmrtí Karla Niesnera, komerčního rady a majitele podniku Jakubodolské továrny na obálky a lepenku ve středočeských Lochovicích. Firmu s více než sedmdesátiletou tradicí, kterou Niesner získal jako bývalý zaměstnanec po devastujícím požáru na konci 19. století, dokázal znovu vybudovat, rozšířit a zmodernizovat tak, že před první světovou válkou představovala největší závod svého druhu v celém Rakousku-Uhersku. V roce 1915 vyráběla lochovická papírna denně 1 600 tun lepenky, jeden milión obálek a další papírenské zboží. Po Niesnerově smrti převzala podnik jeho manželka s dcerami. Návazně na komunistický převrat v roce 1948 byla továrna znárodněna a převedena pod správu Západočeských papíren v Plzni. Provoz byl postupně do roku 1974 nahrazen moderní výrobou pořadačů a rejstříků. Archivační potřeby se zde vyráběly donedávna pod značkou Korona, dnes s označením Technologický park Lochovice.

Návrhem hrobky byl v roce 1930 pověřen Josef Štěpánek (1881–1964), který absolvoval na pražské Akademii Školu architektury Jana Kotěry (1919) a studoval také na UMPRUM u Josipa Plečnika. Později projektoval nájemní domy ve Vršovicích, na Letné i na Pankráci, u některých z nich dospěl k funkcionalismu.

Moderní hrobka využívá strohých výrazových prostředků redukovaných na objemy určené principem ortogonality. Náhrobek z černé leštěné žuly provedl kameník Jan Rada. Šířkově orientovaná obdélná stéla je rámována dvojicí hranolových pilířků, které byly původně propojeny kovovou mřížkou. Hmotovou kompozici doplňuje lapidární stupňovitý rov, v jehož přední části je práce signována: arch. Štěpánek – Jan Rada a syn.

Anna Oplatková – Kateřina Lopatová, 2025