Architektonicky cenný náhrobek byl vytvořen pro JUDr. Jindřicha Šolce, advokáta, poslance českého zemského sněmu a v letech 1887–1893 také starostu Prahy. Stejně jako jeho bratranec, básník Václav Šolc, byl v mládí literárně činný. V době jeho starostenské služby zažívala Praha všestranný prudký rozvoj. Ve funkci se však musel vyrovnávat s nacionálními rozpory i s otázkami občanské rovnosti a všeobecného volebního práva, které se tehdy staly aktuálními. Pohřeb bývalého starosty byl vypraven na náklad obce pražské, stejně tak i hrobové místo při západní hřbitovní zdi bylo z rozhodnutí městské rady zakoupeno obcí a věnováno pozůstalé vdově a synům.

V hrobce je pohřben i jeho syn MUDr. Jiří Šolc, lékař, asistent Hlavova patologického ústavu a přednášející na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Z celé hrobové architektury byla nejprve v roce 1917 vystavěna podzemní hrobka se svrchním žulovým rovem. Tuto část navrhl a vlastní firmou realizoval Ferdinand Palouš. Žádost o povolení stavby je ze 17. října 1917.

Samotný náhrobek má lapidární podobu průčelí se štítem, v jehož středu byl původně umístěn bronzový reliéfní medailon s podobiznou Jindřicha Šolce (zcizen). Je otázka, zda měl autor při tvorbě návrhu na mysli klasické chrámové průčelí, nebo spíše archetypální průčelí domu – lidského obydlí. Chrámové průčelí je jedním z obvyklých typů funerální architektury, prosté domovní průčelí by mohlo symbolicky odkazovat ke správě města, jakožto „domu lidí“.

V současnosti není možné dílo přesně datovat. Návrh nenajdeme v soupisu Janákova díla ani nejsou známy autorské návrhy. Pavel Janák je uveden jako autor např. v katalogu výstavy Otty Gutfreunda v Národní galerii na přelomu let 1995 a 1996. Zároveň architektura náhrobku plně stylově koresponduje s Janákovými návrhy i realizacemi z 20. let 20. století, které se vyznačují hmotovým purismem a klasicizujícími rysy, a to u monumentální i drobnější pomníkové architektury. Lze usuzovat, že náhrobek vznikl po roce 1923, kdy zemřel jak Jiří Šolc, tak jeho matka Ludvika, rovněž zde pohřbená. Navíc má toto dílo přímou souvislost s pomníkem významných soboteckých rodáků, který byl podle doloženého Janákova návrhu realizován v letech 1926–1927. Pomník je dedikován – mezi jinými – i Jindřichu Šolcovi, jehož portrétní medailon, velmi podobný zcizenému olšanskému, je na pomníku umístěn. Autorem všech šesti soboteckých medailonů je sochař Karel Pokorný (1891–1962). Naopak autorství Otty Gutfreunda, jehož dílem je starší Šolcův portrétní medailon na Hlávkově mostě, podporuje jak dřívější spolupráce s Pavlem Janákem, tak nejistá a pozdní vzpomínka zde rovněž pohřbeného JUDr. Otakara Novotného z roku 1990, zachycená v katalogu Národní galerie v roce 1995. Jedná se o vnuka Jindřicha Šolce a synem Heleny, rozené Šolcové, a architekta Otakara Novotného, který byl Gutfreundovým přítelem.

Amáta M. Wenzlová, 2025