Olšanské hřbitovy zaznamenaly v 19. století velmi prudký rozvoj, který byl mimo jiné způsoben nárůstem počtu obyvatel předměstí Prahy, spojeným s průmyslovou revolucí. Jejich území se na počátku 20. století rozšířilo přes ulici Jana Želivského, kde byl roku 1910 založen X. katolický hřbitov, a od roku 1917 se začalo pohřbívat na 2. obecním hřbitově, kde postupně vznikala celá řada pozoruhodných funerálních památek. Patří mezi ně například tzv. ruský neboli pravoslavný hřbitov s kaplí Zesnutí přesvaté Bohorodice, několik vojenských pietních míst, jako např. čestné vojenské pohřebiště obětí 1. světové války, symbolické památníky padlým v dáli, osárium podle projektu Břetislava Svobody nebo hřbitovy zesnulých vojáků ze zemí Commonwealthu i z Rudé armády. Poněkud méně známé je pak pohřebiště muslimů, založené roku 2004 na východním okraji areálu.

Velmi unikátní architektonickou památku nalezneme také při zdi mezi hřbitovem X a 2. obecním hřbitovem. Jedná se o kolumbárium ve stylu meziválečného dekorativismu z období kolem poloviny 20. let 20. století. Podobnou stavbu, jakýsi pandán, nalezneme také na opačné straně ulice Jana Želivského na hřbitovní zdi olšanského 1. obecního hřbitova.

Legalizace kremace v Československu roku 1919 přinesla do funerální architektury nové podněty a výzvy. Architekti řešili nová témata jako stavby krematorií, urnových hrobů a hájů či kolumbárií. Původ slova „kolumbárium" sahá až do období antického Říma, kdy bylo spalování mrtvých běžným způsobem pohřbu. Římané ukládali popel svých zesnulých v urnách do stěn s řadami schránek, které jim připomínaly holubník – latinsky columbarium (od slova holubice – columba).

Kolumbárium na 2. obecním olšanském hřbitově, jehož autorem by podle restaurátorské zprávy z roku 2014 snad mohl být závod sochaře Karla Nováka (1871–1955), je tvořeno řadami prosklených schránek uspořádaných do jednotlivých sekcí označených písmeny A až H. Jeho kompozice vstupuje velmi dynamicky do prostoru hřbitova pomocí střídajících se obloukových a obdélníkových výklenků. Další dynamizující prvek představuje uspořádání řad schránek tak, že lze do každé ze sekcí vstoupit. Součástí stavby je také skupina předsazených urnových náhrobků z černé leštěné žuly, které dodála kamenická firma Holvek, sídlící na Fochově, dnešní Vinohradské třídě. Na samém jižním okraji kolumbární zdi nalezneme velmi pozoruhodnou pamětní desku věnovanou českými sportovci japonské běžkyni Kinue Hitomi (1907–1931), která se svými sportovními úspěchy zasloužila o změnu pohledu na ženy nejen ve své rodné zemi, ale po celém světě. Když se roku 1930 účastnila III. Ženských světových her v Praze, získala si velké sympatie široké veřejnosti včetně T. G. Masaryka.

Vladislava Holzapfelová, 2025