Jeden z nejkvalitnějších příkladů současného funerálního umění se nachází poblíž vstupu do nejstarší části – II. Olšanského hřbitova. Soudobá minimalistická práce zasazená mezi náhrobky z 19. století tak mimo jiné ilustruje skutečnost, že pro pohřby je dodnes využíváno celé území nekropole. Lapidární pojetí zde díky tomu kontrastuje například se sousední historizující výpravnou tumbou pražských stavitelů Quida a Jana Bělských.

Náhrobek pro mladou architektku Janu Kazimour Hladíkovou navrhl bez nároku na honorář Josef Pleskot (1952), vůdčí osobnost české scény a lídr vlastního AP ateliéru. Dílo vzniklo v přátelské spolupráci s manželem zesnulé, architektem Janem Kazimourem.

Hlavní inspirací architekta se stala svatební fotografie manželů Kazimourových: ženich v černém jako opora nevěsty v bílém. Náhrobek proto tvoří dva oddělené bloky, jeden z bílého mramoru a druhý z černé žuly, směřující ke starobylému křížku, jenž v obvodové zdi zůstal ze starších pohřbů a dnes je záměrně osazen do čela hrobu. Kamenné bloky byly navrženy jako plné, masivní, ale stejného efektu se podařilo dosáhnout použitím kvalitní kamenné deskovky. Prostor mezi dvěma bloky náhrobku je určen pro zeleň jako symbol nového, pokračujícího života a snad také dočasného oddělení dvojice před opětovným setkání na věčnosti. Koncept ukazuje, že v současném umění nemusí být příběh vyprávěn doslovně a je zde ponechán prostor pro představivost a tajemství.

Mladý vdovec si přál do návrhu zakomponovat zmíněný litinový křížek s výhledem na barokní kostel sv. Rocha (původní vizualizace nepočítá s plotem, který pozadí, respektive pohled na nejstarší památku lokality a zároveň místo, od nějž se Olšany rozrůstaly, ruší). Umístění křížku na náhrobku je podle Josefa Pleskota „ve výšce horizontu dítěte, kterému lze vysvětlit, že Kristus je spása“.

Kromě bohaté architektonické praxe navrhl Josef Pleskot od roku 2015 několik dalších funerálních děl, především pro umělce a spřáteleného investora: nerealizovaný návrh náhrobku pro malířku Adrienu Šimotovou na hřbitov v Praze-Krči (2015), bronzovou krycí desku na hrob rodiny podnikatele Jana Světlíka na ústředním hřbitově ve Slezské Ostravě (2016), náhrobek rodiny Červených pro královéhradecký hřbitov na Pouchově (2016), pod nímž byla později pochována pěvkyně Soňa Červená a naposled náhrobek pro rodinu výtvarníka Karla Malicha na městském hřbitově v Holicích (2021).

Anna Oplatková – Kateřina Lopatová, 2025