Dominantní rohovou parcelu pod vzrostlým javorem dnes zabírá jedna z mála ukázek kvalitní funerální tvorby z počátku 90. let 20. století.
Patří Josefu Smrkovskému – levicovému politikovi, který byl za svého života několikrát zatracován i oslavován. Vyučený pekař působil ve 30. letech v Komunistickém svazu mládeže, za německé okupace pracoval v komunistickém odboji a stal se jednou z vůdčích osobností květnového povstání. Po válce zastával post poslance Národního shromáždění, v 50. letech byl vězněn. Jako jeden z hlavních představitelů reformního proudu v Komunistické straně Československa se postavil proti sovětské okupaci a byl odvlečen do Sovětského svazu. Po návratu se snažil čelit nástupu prosovětských normalizačních sil. V 50. a 60. letech vydal knihy Bílá Hora a dnešek, Na české vesnici rozvratníkům pšenice nepokvete, O úkolech a činnosti státních statků nebo Květnové povstání v Praze 1945. Definitivní pád tohoto „tribuna lidu", jak byl Smrkovský v roce 1968 nazýván, nastal v březnu 1970, když jej vlastní soudruzi vyloučili z KSČ a trestali jej dále symbolicky i po smrti v roce 1974.
Normalizační režim Smrkovskému upřel posmrtný klid. Krátce po pohřbu totiž urna s jeho tělesnými ostatky z rodinné hrobky na Olšanech zmizela. „Náhodou" pak byla objevena na hraničním přechodu v Českých Velenicích, na záchodě rychlíku, který směřoval do Vídně. Smrkovského zeť byl tehdy dokonce obviněn, že se pokoušel urnu tajně vyvézt na Západ. Pohřební služba ji následně odmítla převzít zpět s odůvodněním, že nemůže hrob hlídat. Zamítnuto bylo rovněž uložení ostatků v urnovém háji. Dopis příbuzných tehdejšímu československému prezidentu Gustávu Husákovi zůstal bez odpovědi. Urna s popelem Smrkovského byla důstojně uložena do rodinného hrobu na pražských Olšanských hřbitovech teprve v dubnu 1991.
Autor náhrobku Miloš Parma, zakladatel a prezident tehdy nově vzniklého projekčního sdružení A. D. O. byl osloven Federálním shromážděním Československé federativní republiky, aby vytvořil místo odpočinku tohoto představitele pražského jara. Výtvarné ztvárnění vychází z plynutí života v podobě vodního toku. Pramení v horách, symbolizovaných velkým omletým balvanem v čele hrobu. Následují úskalí života – hlavní horizontální deska se dvěma obloučky coby jezy a zdymadly. Životní dráha směřuje k zemi stejně jako velký kamenný oblouk. Půdorysná trasa naznačeného toku života postupuje náhrobkem v celé jeho šíři až po slábnoucí stopu. Tato idea je doplněna reliéfem Smrkovského podpisu. Pro náhrobek autor zvolil šedou žulu, prostor pod valounem je broušený, vodní tok znázorňuje leštěná plocha. Na rámu hrobky je patrná Parmova signatura.
Dnes již málokdo ví, že na tomto místě stávala od roku 1916 noblesní hrobka, kterou navrhl architekt Josef Fanta, postavil kameník Ferdinand Palouš a kovovým reliéfem Myslitele vyzdobil sochař Čeněk Vosmík. Hodnotné modernistické dílo nechala zbudovat Jednota českých soukromých úředníků pro svého zakladatele a organizátora Františka Hašourka, zemského úředníka.

Anna Oplatková – Jana Tischlerová, 2025