Bendelmayerova rodinná hrobka působí monumentálně i střídmě zároveň. Tento dojem vytváří kontrast mezi původní rodinnou hrobkou z 19. století a moderní, esteticky vytříbenou stélou, která ji doplňuje. Spojuje tak v sobě tradici a moderní architektonický jazyk.

Autorství hrobky nelze v pramenech doložit, avšak s vysokou pravděpodobností ho lze připsat Bedřichu Bendelmayerovi. Dílo vzniklo po roce 1929, tedy po smrti jeho sedmnáctiletého syna Jana, jemuž architekt mohl nový pomník věnovat. Na nápisové desce se objevují jména dalších členů rodiny včetně samotného Bedřicha Bendelmayera, pohřbeného zde v roce 1932.

Bendelmayer ve své architektonické tvorbě citlivě reagoval na společenské a kulturní proměny přelomu 19. a 20. století. Mistrně zvládl přechod od zdobné secese ke geometrické moderně a kolem roku 1920 i k přísnějšímu novoklasicismu, přičemž v obou stylech zanechal v české architektuře významnou stopu. Silně ovlivněn učitelem Friedrichem Ohmannem (1858–1927) invenčně čerpal z antiky, baroka i klasicismu, aby tyto prvky přetvářel do moderního secesního jazyka. Jeho autorská tvorba tak dobře ilustruje vývoj secesního stylu v českých zemích. Zpočátku využíval bohaté florální i geometrické motivy, jak dokládá hotel U arcivévody Štěpána (dnes Grandhotel Evropa, 1903–1905, spoluautoři: Quido Bělský, Bohumil Hübschmann, Jan Letzel, Alois Dryák), později přešel k přísnější geometrické moderně (obchodní a nájemní domy v Anglické ulici a v ulici Ve Smečkách, 1911–1913). Palác Hvězda (Melantrich, 1911–1913) na Václavském náměstí je příkladem jeho pozdně secesní tvorby. Bendelmayerovy stavby byly v době svého vzniku považovány za radikální. Nájemní dům U Prašné brány, jeden z prvních secesních projektů v centru Prahy, označil kritik František Xaver Harlas (1865–1947) za „arogantně odpudivého souseda" novogoticky upravené Prašné brány a autora odsoudil za „nedostatek uměleckého citu", což ilustruje dobový střet mezi tradicí a modernou. V období po první světové válce Bendelmayer zcela opustil secesní dekorativnost a začal tvořit v duchu monumentálního, střízlivého novoklasicismu. Tento styl uplatnil zejména u veřejných zakázek, výběrem například na budově České průmyslové banky (1927–1933) v ulici Na Příkopě.

Bendelmayerova rodinná hrobka má jednoduchou hmotovou skladbu bez nadměrné ornamentiky. Její výtvarný účinek vychází z vyvážených proporcí a čistoty formy. Hrobka je řešena jako masivní blok kamenné hmoty, tvořený třístupňovým soklem, tumbou v podobě obdélné desky se zkoseným víkem a vertikálně vztyčenou stélou s půlkruhovým ukončením a reliéfním motivem stylizovaného zlatého kříže v kruhu. Na ní je umístěna předsazená nápisová deska s ornamentálně opracovanými hranami a zlacenými tesanými inskripcemi. Povrch žuly je jemně hlazený, s ostře vedenými hranami a patrnými stopami ručního opracování. Modernistická část náhrobku tak představuje prvotřídní kamenickou práci.

Hana Lamatová, 2025