Okolnosti, za kterých vznikl návrh náhrobku Karla Stivína, nejsou známy. Pavel Janák byl od února 1915 až do konce války v činné vojenské službě rakousko-uherské armády, nicméně po zranění v říjnu roku 1915 jej přidělili ke službě beze zbraně. Mohl tak například při návštěvách Prahy spolupracovat s Josefem Gočárem, a především se věnovat promýšlení svého dalšího architektonického směřování, jak dokládají deníkové záznamy a skici. Častým tématem jeho tehdejších kreseb byly právě studie různých pomníků a náhrobků. V roce 1918 vznikla skica náhrobku Karla Stivína, která byla téhož roku v mírně pozměněné podobě realizována, jak dokládá dobová fotografie.

Pražský stavitel Karel Stivín získal stavitelskou koncesi v roce 1907 a u příležitosti svého sňatku v roce 1909 byl uveden také jako stavební oficiál městského stavebního úřadu v Praze. Doložena je realizace řadového rodinného domu v Mickiewiczově ulici čp. 237 na Hradčanech z roku 1911 podle jeho vlastního návrhu ve stylu geometrické secese.

Návrh Stivínova hrobu je jedním z dokladů Janákova postupného přechodu od kubismu k národnímu slohu. Hrob se nachází v prestižní nárožní poloze v blízkosti hlavní vstupní brány, k níž je orientován čelem. Nemá architektonicky artikulovaný rov, nýbrž prostou plochu s vrstvou zeminy, původně po krajích osázenou okrasnými keři. V hlavě hrobu je vztyčena kamenná stéla, jejíž skladba ještě inklinuje ke kubistickému rozkladu hmoty. Jedná se o volnější sestavu navzájem se překrývajících či pronikajících fragmentů několika architektonických článků – vlastního hranolu stély, původně dórského polosloupu s bochníkovou hlavicí, nesoucího segment fabionové římsy, a nižšího plochého pilastru, který sloužil jako nápisová deska a na ose je rovněž ukončen krátkým segmentem s fabionem. Použitými architektonickými články chtěl Janák bezpochyby odkázat ke stavitelské profesi zemřelého; dochovaná skica, která je puristicky radikálnější, obsahuje dokonce namísto pilastru stavitelský úhelník.

Na stéle je umístěna kamenná mísa – žardiniéra jehlancového tvaru, postavená na okosený vrchol a opatřená po stranách polokruhovými uchy, která se jeví tvarově příbuzná s některými Janákovými návrhy porcelánových šálků.

V současnosti je původní plocha na pilastru, nesoucí nápis s kubistickými rysy, překryta novou deskou. V pozdějších letech byla na pravou stranu umístěna kamenná urna, bohužel nesouladně tmavé barevnosti a s leštěným povrchem. Kdy a z jakých důvodů došlo k zásahu do skulptury stély a úpravě kanelovaného polosloupu na diagonálně nasazený pilastr, není známo.

Amáta M. Wenzlová, 2025