Hrobka rodiny Vitoušovy je učebnicovou ukázkou práce architekta a sochaře Blahomíra Podpěry, jehož firma orientovaná především na funerální oblast dodávala klientům vždy špičkovou kvalitu jak po stránce architektonického, tak i sochařského a řemeslného provedení. Hrobka nese typické rysy funkcionalismu aplikovaného v náhrobní architektuře a zároveň charakteristický rukopis autora návrhu. Podpěrova architektonická práce se vyznačuje hravostí a fantazií, se kterou člení jednotlivé plochy rovu a stél, ponechává otevřená místa a skládá na sebe horizontální a vertikální hmoty, které pak zdobí harmonizujícími sochařskými doplňky. Často kombinuje různě barevné materiály, především žulu a syenit v kontrastu s bílým mramorem či pískovcem. Na výzdobě s ním obvykle spolupracovaly dvě významné, ač dnes již pozapomenuté sochařky: sestra Blažena Borovičková-Podpěrová a manželka Františka Podpěrová-Bělská, jež je autorkou sochařské výzdoby této hrobky.

Zakázka, kterou objednala rodina továrníka Jindřicha Vitouše po jeho smrti roku 1940, je tvořena rozsáhlým čtvercovým okrskem ohraničeným nízkou zídkou, pozoruhodně členěným žulovým rovem, asymetricky umístěným mezi dvěma nestejně velkými plochami původně porostlými zelení, a vysokou stélou, která je stejně nečekaně situována na levou stranu od osy rovu. Rov se zídkou a stéla jsou vytesány ze dvou druhů žuly (požárské a švédské). Stélu zdobí drobný reliéf z bílého kamene, což vytváří dokonalý zážitek z kontrastu materiálů. Celá kompozice dokládá Podpěrovu schopnost pojímat zakázky vždy originálně a hravě. Poněkud atypický je však pro jeho náhrobní tvorbu reliéf muže v kalhotách držícího ozubené kolo. Charakteristickou sochařskou výzdobu doprovázející jeho architekturu tvoří totiž ponejvíce ženské figury plaček či orantek, jež působí velmi křehkým až éterickým dojmem a oděny bývají do takřka neznatelných draperií. Mužská postava s technickým artefaktem odkazuje v tomto případě bezpochyby k objednateli a symbolizuje podnikatelskou činnost rodiny továrníků. 

Dále je zde pohřben syn Miloslav Vitouš, kterého jako účastníka druhého odboje ve strukturách ilegálního Sokola popravili nacisté po atentátu na Reinharda Heydricha 6. června 1942 na Kobyliské střelnici.

Následně byla zatravněná část okrsku před stélou pokryta kamennými deskami a plocha stély rozšířena. O těchto dodatečných úpravách však nejsou dostupné žádné informace. V bezprostřední blízkosti nalezneme také Podpěrovu hrobku rodiny průmyslníka Víta Šulce (†1939), která opět působivě kombinuje tři druhy kamene a zdobí ji reliéf truchlící ženy.

Vladislava Holzapfelová, 2025