O záměru shromáždit ostatky všech padlých a zemřelých vojáků 1. světové války z území města Prahy do jedné lokality bylo poprvé jednáno mezi zástupci ministerstva národní obrany a zástupci magistrátu v roce 1928. Po skončení války byly totiž válečné hroby rozesety v podstatě po všech pražských hřbitovech, což představovalo pro vojenskou správu finančně i personálně náročnou situaci a současně omezovalo možnosti rozšiřování hřbitovních ploch pro civilní potřeby. 

Autorem realizovaného návrhu byl žák Josipa Plečnika, architekt a stavitel Břetislav Svoboda (1888–1939), nadporučík ve výslužbě, který po studiích absolvoval čtyři roky praxe u Dušana Jurkoviče. Jako příslušník vojenské stavební služby navrhl řadu kasáren na Slovensku, např. v Žilině, Humenném a Popradu, rovněž je autorem návrhu neoklasicistního paláce Bajkal, dnes Domu armády Praha na Vítězném náměstí v Praze-Dejvicích (1929).

Jako stavební typ je osárium v zásadě moderní nástupce historických kostnic, které rovněž vznikaly v dobách, kdy bylo potřeba pietně uložit větší množství lidských kosterních pozůstatků (po epidemiích, bitvách apod.). Olšanské osárium je umístěno v jihozápadním kvadrantu Čestného vojenského pohřebiště, které se nachází na 2. obecním hřbitově. Jedná se o podzemní kryptu s osáriem na půdorysu obráceného rovnoramenného T s nadzemním pomníkem umístěným ve vrcholu kompozice. Výrazově strohý pomník ze světlé žuly má tvar prostého plochého kvádru se třemi užšími předsazenými stupni na soklu, které slouží pro kladení květinových darů. V úsporné a soustředěné osové kompozici, jež provazuje puristické tendence s klasicizujícími, hraje významnou výrazovou roli spárořez monumentálních kamenných bloků a desek, tvořící v centrální partii čelní strany rovnoramenný kříž. Ten je nicméně v současnosti poněkud zastřen umístěním dřevěného latinského kříže. Pomník v horní partii zakončuje plochá deska, na jejíž čelní straně je v nízkém reliéfu proveden dedikační nápis Obětem světové války. V zadní straně pomníku se nachází vstup do podzemí, kde jsou vybudovány registry otevřených polic ze železobetonu. Do nich byly v dubových exhumačních rakvičkách uloženy ostatky celkem 3 155 osob, zpravidla vojáků rakousko-uherské armády různých národností, zemřelých v četných pražských nemocnicích. Největším počtem jsou zde zastoupeni Čechoslováci (dle místa narození a státní příslušnosti po roce 1918), dále Poláci, Rumuni, Rakušané, Maďaři a Italové, jeden Němec, malý počet ostatků není identifikován. Exhumace a převozy ostatků z pražských pohřebišť, včetně olšanského 1. obecního hřbitova, probíhaly na jaře 1930. 

Plocha nad osáriem je vydlážděna čtvercovými betonovými dlaždicemi a slouží jako hlavní prostor Čestného vojenského pohřebiště ke konání pietních obřadů.

Při celkové revitalizaci v letech 2015–2016 byly do objektu zřízeny světlovody, obnoveno odvětrávání a restaurována menší část původních exhumačních schránek. Většina rakviček byla nahrazena novými z impregnovaného dřeva.

Osárium je obklopené půlkruhem čestných hrobů popravených italských legionářů, ty však nejsou jeho součástí.

Amáta M. Wenzlová, 2025