Výstavba provozních budov a nová hlavní brána do západní části olšanských hřbitovů (Olšanské hřbitovy I) reflektovala překotný stavební vývoj nekropole, uspíšený na konci 19. století odprodejem pozemků někdejší usedlosti Horní Stromka. Iniciována pak byla bezprostřední potřebou funkčního zázemí jak pro zaměstnance, tak pro návštěvníky stále více se zaplňujícího hřbitova v rychle rostoucí metropoli nové republiky.

Nová brána a objekty byly situovány k již existujícímu vstupu od jihu z dnešní Vinohradské ulice, který se nacházel na hlavní severojižní ose společně komponované plochy hřbitovů VI. až IX. Už v roce 1908 u něj byla zřízena zastávka tramvajové tratě vedoucí dále do Strašnic. 

Autorem návrhu provozních budov umístěných po obou stranách hlavní hřbitovní brány je absolvent české techniky, architekt Mečislav Petrů (1881–1941), který byl od roku 1925 městským úředníkem. Kariérní postup završil na pozici přednosty 6. odboru stavebního úřadu hl. m. Prahy, díky čemuž navrhl nebo se autorsky podílel na návrzích celé řady veřejných, architektonicky velmi progresivních staveb, financovaných městem. Z jeho bohatého díla lze uvést řadu škol (např. v Podskalské ulici, Gymnázium Na Pražačce, dnešní VŠ ekonomická ad.), školek (v Hellichově ulici ad.), knihovnu v Korunní ulici nebo architektonické řešení Mánesova mostu.

Provozní budovy a hlavní vstupní brána olšanských hřbitovů byly budovány v letech 1931 až 1934. V původní podobě se jednalo o nevelkou asymetrickou hmotovou kompozici budov, uspořádanou kolem zcela symetrické a hierarchicky uspořádané brány. Ta představuje v konstruktivistickém duchu prostou, ale velkorysou sestavu bezozdobných nosníků a překladů, šířkou reagující na hlavní hřbitovní alej. Sestává ze dvou nižších postranních branek a z hlavního pole, jež má na střední osu umístěný štíhlý pilíř převyšující překlad a zakončený ve tvaru kříže. Západní provozní budova byla navržena jako přízemní, podélně orientovaná stavba s pravidelně umístěnými velkoplošnými okny, s předsazeným loubím a s malým pavilonem v prvním patře, které akcentují východní nároží u brány. Objekt na východní straně brány byl půdorysně menší, pouze přízemní, s loubím ve stejném rozsahu jako západní stavba. Západní budova sloužila jako administrativní zázemí, ve východní se nacházely veřejné toalety. Charakteristická je barevnost jednotlivých povrchů: cihlově červený odstín umělého kamene na bráně, arkádách a soklech kombinovaný se smetanově bílými omítkami. Jedná se o architekturu, která zdařile spojuje tradiční a symbolické formy – bránu, loubí, kříž – s ryze modernistickým pojetím a vytváří zásadní významový a orientační bod prostorové kompozice Olšan.

Na přelomu tisíciletí proběhla celková rekonstrukce a rozšíření staveb do stávající podoby při zachování asymetrického řešení provozních budov.

Amáta M. Wenzlová, 2025