Jeden z nejoriginálnějších olšanských náhrobků navrhl Kamil Hilbert, architekt, který se po Krannerovi a Mockerovi ujal dostavby svatovítské katedrály a dokončil ji. Jeho významným spolupracovníkem byl sochař Vojta Sucharda, který se podílel také na sloupového náhrobku: Modeloval portrétní bustu Jana Heraina, odlitou v bronzu firmou Franty Anýže, jež dílo završovala (byla odcizena).
Architekt a stavitel Jan Herain pracoval pro pražskou firmu, která se specializovala zejména na stavby lihovarů a pivovarů (na Královských Vinohradech, v Braníku a Holešovicích). Nadchl se však pro poznávání památek, věnoval se samostudiu dějin umění a byl jmenován městským stavebním archivářem. Zanechal vlastní stavební činnosti a angažoval se v řadě spolků, například v Umělecké besedě či v Archeologickém sboru Muzea království českého, kde se podílel na studiu a zachování památek. Byl také členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hl. m. Prahy, jež vznikla v souvislosti s pražskou asanací. Myšlenky na ochranu kulturně historického dědictví neměly v té době oporu v zákonech, o to důležitější byla autorita tohoto uznávaného odborníka s fenomenální pamětí. Byl jedním ze zakládajících členů Společnosti přátel starožitností českých a Klubu Za starou Prahu, publikoval texty o jednotlivých stavbách, dokumentoval nové archeologické objevy. Byl zvolen do vedení Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta, do výboru Jednoty pro obnovu kláštera bl. Anežky české či do Komise pro úpravu a dokončení prací na Karlštejně. Kromě toho zasedal v přípravných výborech Zemské jubilejní výstavy (1891), Národopisné výstavy (1895) a Výstavy architektury a inženýrství (1898), kde inicioval vytvoření Maroldova panoramatu Bitva u Lipan.
Společnost přátel starožitností pro svého dlouholetého starostu zajistila v roce 1926 unikátní náhrobek. Kamil Hilbert vytvořil pomník z fragmentů archeologických nálezů, které byly odkryty při průzkumu svatovítského chrámu, který Herain miloval. Náhrobek tvoří pět kamenných vrstev: Nejspodnější tvoří tvrdý opracovaný bosovaný pískovec, následuje železitý červený pískovec, který je fragmentem ze Spytihněvovy trojlodní baziliky. Ta v roce 1060 zastoupila již prostorem nedostačující původní předrománskou rotundu, kterou založil sv. Václav a předcházela na tomto místě stavbu gotickou, již v náhrobku zastupuje třetí vrstva – krásně profilovaný článek z římsy staré gotické části katedrály, kterou rekonstruoval architekt Kranner. Čtvrtou částí je dřík renesančního sloupu z ambitu hřbitova, který stával při Chrámu sv. Víta, do nějž jsou vsazeny kovové litery s Herainovým jménem a daty, s poděkováním. Závěrečnou pátou vrstvou je výklenek pro bronzovou portrétní bustu. Prázdný prostor zlákal neznámého tvůrce k osazení graffiti mozaiky Božího oka.
Kamila Jurajdová, 2025