Na Olšanech nalezneme dvě pozoruhodné práce dnes poněkud pozapomenutého, a přece velmi významného architekta Paula Alberta Kopetzkého: hrobku rodiny Frankensteinovy (IX., 1, 339) a urnový náhrobek rodiny Duškovy a Brandovy. Na obou těchto funerálních zakázkách spolupracoval s kamenickou firmou Ludvíka Šaldy, obě vznikly ve druhé polovině dvacátých let 20. století a obě byly určeny pro klienty z řad pražské židovské komunity. Jsou tak nejen dokladem vysoké míry asimilace židovského etnika na našem území, ale svědčí i o tom, jak výrazně se s příchodem moderní doby a po vzniku samostatné Československé republiky změnila pohřební praxe. Ta byla u nás dlouhá staletí řízena katolickou církví, která zakazovala kremaci a do půdy svých hřbitovů povolovala pohřby jen zesnulým katolického vyznání. První změna přišla koncem 19. století, kdy se Olšany rozšířily o prostor pro jiné než katolické konfese. Po založení Československa pak došlo k legalizaci kremace, což mělo obrovský vliv na vývoj funerálního umění: Začala éra výstavby krematorií, kolumbárií a urnových hájů.

V tomto ohledu nabízejí Olšany řadu naprosto unikátních památek, mezi nimiž vyniká především monumentální kolumbárium postavené na počátku dvacátých let 20. století v národním stylu. Poskytuje jak řadové schránky pro uložení uren, tak prominentní místa určená pro samostatné urnové náhrobky, což je i případ náhrobku rodiny Duškovy a Brandovy. Paul Albert Kopetzky ho pojal jako elegantní vysokou zaoblenou stélu z černého leštěného kamene. V její horní části umístil prostor pro dvojici uren, oddělený od exteriéru dvěma sdruženými okénky s diagonálními mřížkami. Takto pojatá okna asociují vitráže a vyvolávají dojem až sakrální architektury. Uvnitř umístěné bronzové urny jsou zdobeny pásem s meandry. Nad patou stély se nachází další, patrně mladší obdélná schránka na urny.

Architekt Paul Albert Kopetzky (1885--1944), žák Jana Kotěry, prošel v průběhu své kariéry řadou stavebních stylů od secese přes kubismus až po funkcionalismus. Věnoval se také publicistice a designu. Nejvýraznější stopu ale zanechal právě v oblasti funerální architektury. Nejpočetnější zastoupení jeho prací nalezneme na Novém židovském hřbitově na Olšanech, kde kromě řady vysoce kvalitních hrobek navrhl také funkcionalistickou budovu vrátnice.

Kamenické práce na náhrobku provedla firma Ludvíka Šaldy, společnost se stoletou historií, která vlastnila lomy na různé druhy kamene a kromě výroby náhrobků se podílela na významných projektech, jako byla např. výzdoba Slavína na Vyšehradském hřbitově či dostavba katedrály sv. Víta.

Vladislava Holzapfelová, 2025