Architekt Vladimír Bolech je spojován zejména s Mladou Boleslaví, kde strávil většinu svého života a vytvořil nejpočetnější soubor převážně veřejných staveb. Narodil se a vystudoval v Praze, kam se rok před jeho narozením celá rodina přestěhovala z jihočeských Netolic. Otec Václav Bolech byl úředníkem a matka Anna, rozená Janoušková, soukromou učitelkou literatury. Společně měli ještě staršího syna Jaroslava (nar. 1895).

Roku 1921 Bolech úspěšně zakončil studium architektury u profesora Josefa Plečnika na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Z jeho pražského působení je zachováno několik zajímavých nerealizovaných projektů, mezi které patří návrh přístavby a adaptace Švandova divadla (1920–1921), projekt nového českého divadla v Praze (ve spolupráci s kolegou ze studií Josefem Fuchsem, 1922), ideový projekt dívčího internátu ve Vouziers ve Francii (1926) nebo návrh na kostel sv. Václava ve Vršovicích (1928), přičemž oba posledně zmíněné projekty získaly odměnu a byly zakoupeny.

Koncem 20. let se architekt Bolech začal z Prahy orientovat na Mladou Boleslav, kde se po odchodu Jiřího Krohy do Brna (1927) stal nejčinnějším meziválečným architektem. Z této doby pochází realizace Odborné školy pro ženská povolání, s níž současně navrhoval nájemní domy pro státní tabákovou továrnu v Jihlavě. Na těchto stavbách lze vypozorovat jeho charakteristický architektonický projev meziválečné doby, kterým je dělení budovy horizontálními pásy a zejména užití režných cihel v kombinaci se světlou omítkou. Výraznou modernistickou polohu architektury Bolech dokázal obohatit vždy s ohledem na úlohu budovy. V některých školních novostavbách lze spatřovat odkazy ke klasicismu, ale stejně tak architekt pracoval i s funkcionalistickou polohou architektury, již uplatňoval především v projektech rodinných vil.

Jeho poválečná činnost není známá. Zemřel v Mladé Boleslavi roku 1970.

LVo