V roce 1965 byla provedena celostátní reorganizace škrobárenského průmyslu, při níž došlo ke sloučení všech škrobárenských podniků v Československu do jednoho národního podniku se sídlem v Havlíčkově Brodě, který byl již od 19. století centrem pěstování a zpracování brambor. Vyvstala tak potřeba výstavby nové administrativní budovy pro 120 pracovníků. 

Vedení Škrobáren se na základě jednání s Krajským svazem spotřebních družstev v Hradci Králové rozhodlo pro rozšíření své administrativní budovy o samoobsluhu a restauraci a pro spolufinancování výstavby. Město určilo pro budovu parcelu na tehdejším Gottwaldově náměstí, v dnešním křížení ulic Jihlavské a Nádražní, ale s ohledem na okolní zástavbu byl povolen pouze čtyřpodlažní objekt.

V roce 1967 došlo v souvislosti se zpracováním nového podrobného územního plánu na výstavbu sídliště na místě Smetanova náměstí (HB-VP-SN1) ke změně staveniště a plánovaná budova byla přesunuta do centra města, konkrétně do severozápadní části Smetanova náměstí, kde pro ni byl vyhrazen, po asanaci místa, jeden ze čtyř zamýšlených devítipodlažních domů. 

Architekt Lubomír Driml, který byl zároveň autorem urbanistické koncepce sídliště, navrhl budovu jako vysoký svislý kvádr nad vodorovnou podnoží, jejichž nosnou konstrukci tvoří montovaný železobetonový skelet. Celý objekt, postavený na místě sedmi asanovaných rodinných domů, tvořících původní historickou zástavbu, byl na Smetanovo náměstí umístěn tak, že jeho jižní stěna se vstupy do všech provozů se obracela do Havlíčkovy ulice, zatímco stěna severní, sloužící k zásobování objektů, směřovala do dvorů sousedních domů. Dvě nejnižší podlaží byla vyhrazena provozům Jednoty, v prvním se nacházela samoobsluha s bufetem a potřebným zázemím a ve druhém restaurace se salónkem. Administrativní budova Škrobáren zabírající třetí až deváté podlaží byla dispozičně vyřešena tak, že každé podlaží mělo vstupní halu s výtahem, z níž se vcházelo do jednotlivých kanceláří, logicky rozmístěných podle organizačních jednotek podniku. V osmém podlaží byly kromě kanceláří umístěny byt domovníka a garsoniéry a deváté tvořila pochozí střecha, na níž se nacházela strojovna výtahu a společenská reprezentativní místnost s barem a vyhlídkou na město. 

Rovněž fasáda posloužila k odlišení jednotlivých funkčních celků. Prostory prodejny byly omítnuty bílou brizolitovou omítkou. Dvoupodlažní objekt Jednoty vizuálně dělilo od kanceláří Škrobáren obložení třetího podlaží černým mramorem a pro čtvrté až osmé podlaží byl zvolen zavěšený obvodový plášť z šedomodrých boletických panelů, využívaných od 60. let především pro fasády administrativních budov.

Výrazně naddimenzovaná stavba, umístěná nedaleko historického centra, spojující v sobě promyšleně několik funkčních celků v rámci jedné zastavěné plochy, je ukázkou invenční stavby realizované s použitím typizovaných stavebních prvků. 

Po roce 1989 v důsledku privatizací a změny majitelů objekt postupně chátral. Úprava vnějšího pláště budovy i aktuálně probíhající přestavba interiérů a jejich přizpůsobení potřebám nového majitele zcela překryly původní podobu objektu, který byl sídlem jednoho z nejvýznamnějších podniků ve městě.