Lubomír Driml byl významnou postavou architektury ve východních Čechách, jehož práce ovlivnila podobu Pardubic a dalších měst zejména v druhé polovině 20. století. Ačkoliv jeho projekty často mířily k brutalistní architektuře, narážely na tehdejší politické, ekonomické i společenské limity. 

Narodil se v Přelouči do hudebnické rodiny. Po absolvování Střední průmyslové školy v Praze studoval architekturu na ČVUT, kde jej ovlivnil urbanista Jindřich Krise. Diplomovou práci věnoval urbanismu rodné Přelouče. Po škole nastoupil do Stavoprojektu v Pardubicích, kde působil v ateliéru Miloše Návesníka. Zpočátku kariéry pomáhal Návesníkovi s již rozpracovanými projekty, pozoroval fungování ateliéru a do roku 1968 se snažil o jeho demokratizaci. Podílel se na řadě architektonických soutěží, některé vítězné projekty se staly jeho prvními realizacemi, např. urbanistická koncepce Smetanova náměstí a smuteční síň v Havlíčkově Brodě. 

Driml se zaměřoval především na urbanismus – zajímalo ho plánování městských celků. Výrazné zkušenosti získal při projektování havlíčkobrodského sídliště Smetanovo náměstí, kde se mu podařilo realizovat kompromisní řešení mezi nutností bytové výstavby, přírodou a historickým prostředím městské památkové zóny. 

Značnou architektonickou volnost projevil při navrhování smutečních síní v Havlíčkově Brodě a Ležákách. Tyto stavby reflektují jeho důraz na syrovost materiálu, funkci a propojení s okolím. V 70. letech navázal spolupráci s Miroslavem Řepou, se kterým vytvořil mimo jiné hotel Labe v Pardubicích a budovu pojišťovny v Havlíčkově Brodě.

Eliška Jedličková, 2025