Inženýr, civilní geometr, majitel cihelny, parní pily, podnikatel v realitách, městský zastupitel, radní a vedoucí stavebního odboru, to je jen krátký a neúplný výčet titulů spojených se jménem Josefa Šupicha.  

Josef Šupich pocházel ze Dvora Králové, kde se narodil do rodiny tkalce Ignáce Šupicha. Vystudoval stavební inženýrství na pražské technice u profesora Josefa Zítka. Po studiích se Zítkem krátce spolupracoval na jeho pražských zakázkách. 

V roce 1868, patrně v souvislosti s výstavbou Severozápadní dráhy, odešel do Německého (Havlíčkova) Brodu, kde založil stavební firmu „J. Šupich“, s níž postupně ovládl zdejší stavební produkci. Podobně jako jeho učitel Josef Zítek využíval ve vlastní projekční práci především neogotické (kostel sv. Václava ve Ždírci) a neorenesanční (vila Ignáce Stefanka) tvarosloví.  

Nedílnou součástí úspěchu jeho firmy byla výstavba pily a cihelny. Kromě vlastních projektů realizovala řadu budov podle návrhů jiných architektů, mezi nejvýznamnější v Německém Brodě patří veřejná okresní nemocnice podle projektu Karla Pokorného (1896–1897) nebo gymnázium podle návrhu Ludvíka Láblera (1906–1907) (HB-2004), zpracoval také regulační plán města (1890). 

Po neshodách s městskou radou ohledně zničení kupole děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v důsledku špatně provedené opravy předal firmu v roce 1910 svému synovi Prokopovi a odešel do Prahy. Dnes je po tomto nejvýznamnějším německobrodském staviteli přelomu 19. a 20. století pojmenována jedna z ulic v Havlíčkově Brodě. 

Od roku 1873 byl členem Spolku architektů a inženýrů.

Aleš Veselý, 2025