Významným architektonickým počinem konce 19. století v Německém Brodě byla monumentální vila, kterou si nechal postavit brodský rodák, vídeňský zlatník Ignatz Stefanek (Hynek Štefánek) (1878–1896) na svých rozlehlých pozemcích v těsné blízkosti města. Zástupcem při jednáních a realizátorem stavby byl místní stavitel Josef Šupich. V roce 1895 tak na okraji nově založeného městského parku Budoucnost vyrostla stavba s puncem renesanční tzv. příměstské vily („villa suburbana“), která neměla ve své době v Německém Brodě obdobu a jejímž cílem bylo nepochybně reprezentovat nejen osobnost majitele, ale i jeho společenskou ambici přenést do provinčního prostředí vzory velkoměstské kultury.

Vila byla od počátku chápána jako základ nově vznikající rezidenční čtvrti. Dobová představa bydlení uprostřed zeleně – ideál hygienického, zdravého a zároveň prestižního životního stylu – zde našla přesvědčivé vyjádření. Přímý kontakt interiéru s parkem, zimní zahrada jako místo celoročního pobytu v zeleni i orientace obytných místností do zahrady dokládají, že architektura a příroda zde splývaly v jednotnou představu bydlení.

Hmotová skladba domu vychází ze čtvercového půdorysu s bočními a středovými rizality, které stavbě dodávají monumentální charakter. Zvláštní pozornost poutá pětiboký dvoupatrový výstupek – původní reprezentativní vchod do domu, dnes zazděný – jehož horní část byla určena pro zimní zahradu. Pětice oken lemovaných korintskými pilastry připomíná vídeňské neorenesanční vzory. Fasády jsou zpracovány v akademicky kultivovaném duchu: pravoúhlá i segmentově zaklenutá okna, šambrány, bohaté štíty a předsazené římsy vytvářejí slavnostní rytmus. Arkádová lodžie, umožňující přímý vstup do zahrady s palladiovským motivem v patře, doplněná erbem s iniciálami „IS“, podtrhuje reprezentativní charakter stavby.

Dispozice odpovídala tradičnímu členění vilového domu: přízemí s dvoranou, salonky a jídelnou bylo vyhrazeno společenskému životu, patro pak intimnímu bydlení.

Ohlas, který vila vyvolala, zachytil časopis Hlasy z Posázaví v roce 1910: „…Komu by se před 16 roky napadlo, že na tomto místě, toho času ještě pustém, možno vykouzliti tak nádhernou stavbu…, která i cizinci k nám zavítavšími je právem obdivována…“ Vila byla vnímána nejen jako soukromé sídlo, ale také jako estetická ozdoba města a výraz lokálního patriotismu. Později se k její estetice otevřeně hlásila i plánovaná podoba fasády nové radnice (1913) (HB-57).

Hynek Štefánek se v Brodě usadil natrvalo, oženil se, narodila se mu dcera. Věnoval se pravděpodobně realitám, ve městě postavil ještě dva domy, které pronajímal. Po první světové válce vše prodal. Od 20. let 20. století jeho vilu obýval František Novotný.

Následné využití vily pro zdravotnické a školské účely přineslo značné zásahy do interiéru, exteriér zůstal z velké části autentický. V roce 2010 byl k západnímu průčelí přistavěn nový pavilon, propojený s historickou budovou krčkem. Přestože tím došlo ke změně jejího urbanistického kontextu, architektonická hodnota vily i její význam pro identitu města zůstávají čitelné.