V roce 1850 byl Německý Brod zvolen za sídlo podkrajského úřadu. S touto funkcí souviselo i zřízení okresního soudu a berního úřadu. Magistrát byl nahrazen městským úřadem, v jehož čele stál starosta s voleným představenstvem. Tato politická reforma silně ovlivnila stavební aktivity ve městě. Jako správní centrum 150 okolních obcí započalo s výstavbou reprezentativních budov pro nově vzniklé městské a okresní instituce.

Obec postoupila své sídlo, „starou“ radnici (HB-87), nově zřízeným zemským úřadům a hledala místo pro novou budovu. Vybrala „starou rychtu“ v jihozápadním cípu náměstí, v těsné blízkosti radnice. Záhy, v roce 1858, byly připraveny plány na přestavbu, k jejich realizaci však nedošlo. 

Proměna začala v roce 1910, kdy starosta města MUDr. Eduard Šubrt během jednání zastupitelstva přednesl záměr, „…aby dům radnice a domu obecního … byly adaptovány, slohovou facadou a štítem opatřeny…“ Plány měl připravit městský stavitel a „…o návrh slohové fasády by byl požádán architekt Jurkovič….“ Po něm se požaduje fasáda, která by harmonizovala „v každém směru se starobylým rázem náměstí“. Místní c. k. konzervátor Zdeněk Wirth doplňuje záměr o svou vizi: „Navenek stačí buď dnešní fasáda nebo ať se dá nová, ale jednoduchá, bez štítů, beze štuku, bez kartuší ap.“ Obává se „dekorativismu, ve formě přidání pseudobarokních nebo renesančních štítů“.

Spolupráce s Jurkovičem (1911–1912) přinesla několik dílčích návrhů na úpravy interiérů, avšak to podstatné – fasáda – bylo stále v nedohlednu. I přes mnohé urgence přicházely jen omluvné dopisy žádající o trpělivost. Po roce vedení města odmítlo čekat a spolupráci ukončilo.

V srpnu 1912 firma J. Šupich předložila detailní výkresy se zapracovanými návrhy D. Jurkoviče: zásah do dispozice u nároží objektu v přízemí (návrh zkosení rohu), které rozšířilo doposud úzkou cestu z náměstí do Svatovojtěšské ulice, zachování a prosvětlení původního schodiště, zrušení pavlačí, různá drobná dispoziční zjednodušení, přístavba toalet apod. Poprvé se zde také objevil návrh budoucí fasády nové radnice, s největší pravděpodobností od firmy J. Šupich, provedený bohužel přesně v intencích, kterých se obával Zdeněk Wirth – neobarokní podoba, nedodržení rytmiky štítování, množství dekoru apod. Jakmile se o tom c. k. konzervátor Wirth dozvěděl, napsal přímo starostovi města (26. 9. 1912) a namísto architekta Jurkoviče, kterého vnímal jako „umělce příliš individuálního a v určitém smyslu neukázněného“, jenž by nerespektoval ve svém návrhu pietně celek náměstí, doporučil architekta Pavla Janáka.

Město v okamžiku ztráty renomovaného architekta fasády opravdu o Janákův projekt projevilo zájem. Paralelně však připravilo podklady pro výběrové řízení na stavební provedení navrhované budovy. Nejnižší částkou zvítězila firma J. Šupich, jejíž spolumajitel byl toho času členem městské rady. To vyvolalo na stránkách místního tisku mohutnou nevoli. 

Janákův návrh, podpořený následným pochvalným dopisem Z. Wirtha, přišel 14. 11. 1912. Jednoduchý atikový štít navazující na historický ráz náměstí, jinak současný ve svém detailu, který odkazoval ke špičkovým příkladům kubistické architektury u nás, byl bohužel pro zástupce malého města příliš progresivní. K realizaci projektu nedošlo a Wirthova obava se v plné míře naplnila, jak se později dozvěděl od předsedy brodského kuratoria Josefa Němce: „Radnice se již bourá, ale štít nebude dělán podle plánu Janákova; nelíbil se a takový kterýsi odborník pražský, jehož bral starosta na radu, ho zhaněl. Bude to poněkud změněný plán, který jste zde na podzim viděl“. Šupichova firma fasádu podle zásahů neznámého odborníka z Prahy ještě dvakrát během stavebních prací upravovala. Celá budova byla nakonec v mírném časovém skluzu dokončena v říjnu 1913. 

Z dnešního pohledu a díky znalostem výše zmiňovaných archivních materiálů nás může jen mrzet, že tehdejší velmi schopní radní, kterým se dařilo rozvíjet město v mnoha ohledech (zdravotnictví, počátky vyjednávání o ústavu pro choromyslné, rozvoj školství apod.), v upřímné víře ve správnost vlastního estetického vkusu odmítli respektovat doporučení a odbornost špičkového historika umění a c. k. konzervátora a svou snahu o zachování historického rázu města pojali po svém. Ve srovnání s progresivním návrhem architekta Pavla Janáka je bohužel jimi prosazené řešení jen „umělou“ upomínkou na dobu minulou a má pramálo společného s odbornou ochranou, koncepčností a respektem k Wirthem tolik obdivovanému havlíčkobrodskému náměstí.

Budova brodské radnice byla během celého 20. století několikrát adaptována pro měnící se potřeby úřadu, její podobu nejvýrazněji ovlivnila úprava vstupních prostor a přístavba obřadní síně v 80. letech 20. století, která v roce 2014 prošla ne příliš šťastnou proměnou.