Architekt a urbanista. Tvořil ve stylu purismu a emocionálního funkcionalismu. Věnoval se především navrhování veřejných staveb, zejména nemocnic, škol a církevních budov.  

Vystudoval gymnázium v Praze (1914), poté nastoupil na České vysoké učení technické (1914–1915, 1917–1921) a roku 1921 pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze (1921–1924) u Jana Kotěry a Josefa Gočára. V prvních letech ho ovlivnilo především Kotěrovo dílo a moderní holandská architektura. V letech 1920–1936 absolvoval řadu studijních cest po Evropě (Itálie, Francie, Švýcarsko, Finsko). Ještě na studiích se společně se svým spolužákem z Akademie Františkem Fialou (1895–1957) zúčastnil několika architektonických soutěží. Největšího úspěchu dosáhli v soutěži na umělecký pavilon (Dům umění) v Moravské Ostravě (1923), kde obsadili druhé místo a jejich upravený puristický návrh byl v následujících dvou letech realizován. V. Wallenfels se uplatnil také jako urbanista, když zpracoval několik oceněných soutěžních projektů, např. na regulaci Malé Strany nebo zastavovací plán pro Kolín. Zde navrhl také sbor Církve československé (1932). Realizovány byly i jeho návrhy puristických obytných domů. 

Od roku 1928 byl zaměstnán jako architekt zemského úřadu, později zemského národního výboru. Věnoval se především projektování budov pro zdravotnické a sociální účely. V Německém (Havlíčkově) Brodě navrhl rozsáhlý komplex Zemského ústavu pro choromyslné (1920–1934) a nemocniční kuchyni (1935). Byl autorem návrhu slepeckého ústavu v Praze-Krči (1930–1933) a Pírkova sanatoria v Mladé Boleslavi (1933–1934). V letech 1948–1958 působil na ministerstvu zdravotnictví. Vedle projekční činnosti také publikoval v předních českých časopisech Stavitel a Architektura. 

Byl členem Klubu Za starou Prahu, Sdružení architektů a Asociace akademických architektů. 

Aleš Veselý, 2025