Budova Anglo-československé banky je přímým dokladem rozvoje a proměn bankovnictví v českých zemích po vzniku Československa a vlivu těchto změn na bankovní sektor. Původně Anglo-rakouská banka se totiž musela po rozpadu Rakousko-Uherska přeměnit v Anglo-československou banku. Přispěl k tomu tzv. nostrifikační zákon č. 12/1920 Sb., iniciovaný tehdejším československým ministrem financí Aloisem Rašínem. Nařizoval všem podnikům, bankám a obchodním společnostem, které podnikaly na území republiky, aby si v ní zřídily i své sídlo. Proto si čerstvě založená Anglo-československá banka zvolila za své ústředí Prahu, kde si zřídila své nové sídlo podle návrhu pražského architekta Josefa Gočára (1880–1945). Architekt Gočár v té době rozvíjel národní styl, známý též pod označením rondokubismus. Jeho nejznámějším dílem v tomto duchu se stala budova Legiobanky v Praze. Zatímco palác Legiobanky se vyznačuje kombinací pravoúhlých, válcových a kruhových forem, projekty pro Anglo-československou banku jsou výrazněji řešeny v pravoúhlých klasicizujících formách. Kromě ústředí banky vypracoval i návrhy jejích filiálek, konkrétně v Pardubicích a Moravské Ostravě. Palácově řešená třípatrová budova v ostravské Nádražní ulici zaujala pozici přímo naproti tehdejšímu Německému domu. Zatímco tato stavba německých Ostravanů v duchu severské neorenesance dávala na odiv historizující architekturu odkazující ke slavné německé minulosti, Gočár zvolil u budovy Anglo-československé banky archetypální pojetí monumentálního paláce s vysokým pilířovým řádem abstrahujícího a kubisticky transformovaného klasicismu. Přitom dal stavbě výraz, který umožnil, aby se přirozeně začlenila do ještě tehdy neexistující řadové zástavby této strany ulice. Kubistický modus se uplatňuje nejen v tvarování pilířů, portiku či říms a ve vlastním nosném systému, ale také v utváření oken a vikýřů. Je to zřejmé v segmentovém tvarování kastlíkových oken či ve tvarování vikýřů, prosvětlujících podkroví sedlové střechy kryté pálenou taškou. Symetrické rozvržení stavby přitom nese výrazný klasicistní akcent a obě polohy – kubistická i klasicistní – dohromady vytvářejí specifickou syntézu. Gočár zároveň využil oblé formy jen v rovině detailu: objevují se v mřížích oken suterénu, přízemí a mezaninu a také na vstupních dveřích. Omítaná dvorní fasáda má střídmé řešení, kombinující symetrické rozvržení s asymetrickou kompozicí. Zůstává otázkou, nakolik současný stav zadního průčelí odpovídá původnímu architektonickému řešení, neboť různorodost některých částí by mohla svědčit o utilitárních úpravách objektu. Pilířový řád hlavního průčelí se propisuje i do vlastního dispozičního řešení budovy. Přízemí je rozšířené a členěné pilíři do tří traktů. Část prostoru je založena na pilířové konstrukci, která umožňuje jeho vzájemné propojení, severní část přízemí byla zčásti rozdělena příčkami. Samotný trojlodní prostor se členil na úřadovny v předním a středním traktu jižní části přízemí. Ve střední ose předního traktu se nacházel vstup, uprostřed pak obdélná dvorana a v zadním traktu pokladny. Trezor byl situován v severní části středního traktu. Kolem něj byly v předním traktu umístěny kanceláře prokuristy a ředitele a dále ve střední části šatny a v zadním traktu umývárny a toalety. Zadní trakt přízemí přesahoval do dvora, takže měl plochou střechu a světlíky, umožňující prosvětlení pokladen a celého přízemí. Od prvního patra, které již má dvoutraktové uspořádání, byla budova určena k bydlení zaměstnanců. Celkové pojetí stavby je typické pro Gočárovo přechodové období mezi etapou národního slohu a nástupem puristického a funkcionalistického myšlení a výrazu. S ostravskou bankou vykazuje podobnost filiálka Anglo-československé banky v Hradci Králové (1922–1925, Masarykovo nám.), avšak Gočárovy pozdější hradecké realizace, například soubor škol projektovaný od roku 1923, již jasně dokládají jeho rostoucí zaujetí purismem a nastupujícím funkcionalismem. Budova Anglo-československé zároveň odráží dobově příznačný typ firemních a administrativních staveb, propojujících pracoviště – administrativu zde v úrovni přízemí a mezaninu – a bydlení pro zaměstnance od prvního patra výše. V prvním patře se nacházely dva byty. Jižně od schodiště byt 5 + 1 a severně byt 4 + 1. Zmíněné propojení práce a bydlení odpovídalo tehdejší praxi a zároveň vycházelo z dobové zákonné podpory stavebního ruchu, upřednostňující uvedené spojování pracovních provozů s bydlením. Zmíněný mix měl zajistit, aby nevznikaly monotónní části měst. Uvedené byty však byly v následujících desetiletích zrušeny a dům sloužil k administrativním účelům. Po roce 1989 v něm sídlila česká burza zvaná RM-SYSTÉM, středisko cenných papírů. Objekt je nyní bez využití a čeká na novou funkci, která by odpovídala jeho architektonickým kvalitám.

MSt