Společnost Brouk a Babka založili v roce 1909 Jaroslav Brouk s Josefem Babkou jako firmu nabízející textilní zboží. Původně pražský podnik expandoval po první světové válce i do dalších měst a také rozšířil svůj sortiment o knihy, umělecké předměty, elektrické přístroje nebo telefony. Ostravská filiálka vznikla v roce 1928, pro její sídlo firma zakoupila několik domů v jižní části tehdejšího Denisova náměstí (dnes Smetanovo). Po jejich demolici zde vyrostl výrazný funkcionalistický palác podle projektu architekta Karla Kotase, který se v Ostravě v té době etabloval několika kvalitními stavbami (městská spořitelna, pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà).

Původně pětipatrová budova obdélného půdorysu s železobetonovou konstrukcí, jejíž zaoblené nároží reagovalo na exponovanou nárožní polohu, kontrastovala svým strohým řešením se sousedním novobarokním městským divadlem, ale i industriálním areálem nedaleké Žofínské huti. Parter byl pojednán jako prosklený portál členěný hranolovými pilíři. Pro fasádu vyšších pater zvolil Kotas výrazné horizontální řešení pomocí úzkých pásových oken oddělených navzájem subtilními pilířky a prostřídaných masivními parapetními plochami určenými zvenčí jako prostor pro reklamu a uvnitř pro vystavení zboží. Horní patro mírně ustupovalo a bylo obehnáno ochozem s trubkovým zábradlím. Přirozené napojení na nízkou sousední budovu městských lázní řešil Kotas na doporučení architekta Bohumila Hübschmanna dvoupatrovou, mírně ustoupenou částí s malou pasáží v parteru a se střešní terasou. Exteriér pojal, jako u jiných svých staveb, coby hru barev a materiálů. Fasády měly být obloženy umělým kamenem a horní podlaží a věž provozního schodiště červeným keramickým obkladem. Meziokenní pilíře měly dostat obklad z opakního skla, čímž chtěl architekt docílit odlehčení poměrně robustně působící stavby. Neonové nápisy, které byly v té době novinkou, dodávaly obchodnímu domu velkoměstský charakter. 

Interiér tvořil otevřený prostor členěný železobetonovými pilíři. Přirozené osvětlení zajišťovala vysoko položená okna a zejména velký obdélný světlík prosvětlující střední dvoranu a v horním podlaží krytý luxferami. Dvojici sdružených trojramenných schodišť obíhajících kolem osobních výtahů situoval architekt do zadní části. Provozní schodiště bylo umístěno do schodišťového rizalitu ve východní části. Zázemí obchodního domu se nacházelo v suterénu a v posledním patře.

Realizace se neobešla bez problémů, masivní hmota navržené budovy vyvolala protesty veřejnosti, které poukazovaly na její předimenzování a možné převzetí funkce architektonické dominanty, kterou v prostoru náměstí dosud hrálo městské divadlo. Architekti Bohumil Hübschmann a Vladimír Fischer, oslovení stavebním úřadem ke zhodnocení projektu, stavbu doporučili realizovat tak, jak byla navržena. V srpnu 1928 byla stavba povolena, ale ani tehdy problémy neskončily. Přes parcelu totiž probíhal zaslepený mlýnský náhon a základy musely být řešeny pomocí technicky náročné betonové vany, což výstavbu prodražilo. Další finanční problémy investora pak způsobily, že rezignoval na použití náročnějších a dražších materiálů, které navrhoval Karel Kotas. Místo umělého kamene a keramických a skleněných obkladů byla nakonec zvolena tvrdá omítka s příměsí slídy, předsazený portál byl nahrazen výkladci. Obchodní dům byl dokončen na konci prosince 1928 a v březnu následujícího roku otevřen veřejnosti.

V roce 1936 firma přistoupila při rozšiřování obchodních prostor ke zrušení (zastropení) světlíku a k úpravám fasády, která byla obložena světlými keramickými obkladačkami. Úpravy navrhla a provedla ostravská filiálka stavební firmy Nekvasil. Portál s ocelovou konstrukcí v parteru vyprojektovali podle původního Kotasova návrhu architekti František Kolář a Jan Rubý. Při bombardování Ostravy v srpnu 1944 bylo zničeno páté patro, které muselo být po válce odstraněno a již nebylo obnoveno. Utilitární a ne zcela vhodné úpravy v druhé polovině 20. století zlikvidovaly některé původní prvky. Keramický obklad fasády znovu nahradila cementová omítka, byla vyměněna okna a upravena dispozice. V roce 2001 nechala firma Librex budovu zrekonstruovat na Dům knihy podle projektu architekta Jiřího Bobka. Podařilo se obnovit světlík (pouze mezi prvním až třetím patrem a částečně také přízemím), nikoli však prosklenou střechu. Při adaptaci obchodního domu bohužel zanikly některé autentické prvky, jako parketové podlahy nebo litinové radiátory, a objekt byl vybaven prosklenými výtahy, dřevěnými schodišti nebo zavěšenými podhledy.

RR