Na konci dvacátých let 20. století se v Ostravě, i zásluhou starosty Jana Prokeše, ukázalo jako nanejvýš naléhavé řešení sociální a zdravotní péče. Komise pro sociální a zdravotní péči ustanovená v roce 1929 navrhla soustředit existující spolky a organizace do společné budovy. Nejprve bylo v plánu využít Rothschildův sirotčinec v Poděbradově ulici, který se ale ukázal k těmto účelům nevhodný, proto padlo rozhodnutí o postavení zcela nové budovy. Jako stavební parcela byl vybrán pozemek v centru města, na náhorní plošině, v tiché ulici, ovšem v blízkosti hlavní komunikace. Pozemek, který vlastnilo město, ale zdarma ho darovalo okresnímu úřadu, ležel jihozápadně od městské nemocnice a severozápadně od staré budovy Československého červeného kříže, na rohu Senovážné a Nemocniční ulice. Urbanismus této části města, sevřené z jihu hlavní komunikační tepnou Moravské Ostravy – třídou 28. října – a z východu Frýdlantskou dráhou, definoval zejména areál městské nemocnice a k němu přiléhající hřbitov (dnes sad Dr. Milady Horákové). Severně se nacházela cihelna a v jihovýchodním rohu tohoto prostoru bylo vytyčeno náměstí Republiky, zastavěné v té době pouze budovami se sociálními byty, takzvaným Prokešovcem.

V červenci 1931 vypsal okresní výbor architektonickou soutěž, do níž se přihlásilo 30 návrhů. Porota první cenu neudělila, druhou cenu získal pražský architekt Karel Roštík, jemuž bylo zadáno vypracování prováděcích plánů a rozpočtů. Aby zaručil co nejlepší výsledek, přidělil okresní výbor Roštíkovi jako spolupracovníka brněnského architekta Jaroslava Stockara-Bernkopfa, který měl zkušenosti s projekty zdravotnických administrativních budov. V srpnu 1932 zahájila stavební firma Karla Gajovského stavbu, kterou dokončila v listopadu 1933 a od 1. ledna 1934 mohla být budova využívána.

Autoři projektu se snažili o potlačení „nemocničního“ charakteru budovy, proto se rozhodli více pracovat s hmotami, strukturou, materiály i barvami. Výsledný modernistický objekt s funkcionalistickou formou, ovšem s klasicistní symetrickou kompozicí, je vystavěn ze železobetonové konstrukce vyzdívané cihlami. Má dvě křídla – hlavní třípodlažní podél Senovážné ulice (dnes Odboje) a na něj kolmé dvoupodlažní křídlo podél ulice Nemocniční se samostatným vstupem. Obě křídla jsou přístupná i ze dvora bočními schodišti. Hlavní křídlo s přízemními postranními rizality akcentuje střední prosklený rizalit hlavního schodiště s předloženou hmotou vstupního prostoru. Plasticity průčelí architekti dosáhli kombinací šedé břízolitové omítky s cihelnými obklady rizalitů. Ploché střechy obou křídel i rizalitů sloužily jako terasy. Dispozice je symetrická, řešená v hlavním křídle jako trojtrakt se střední chodbou, v bočním křídle jako dvoutrakt. Aby dosáhli lepšího prosvětlení prostoru, otevřeli Roštík se Stockar-Bernkopfem chodbu v každém podlaží volnými čekárnami nebo denními místnostmi. Do třetího podlaží hlavního křídla byl situován velký zasedací sál s dřevěnými obklady, společný pro všechny korporace, a byt ředitele. V budově našlo své sídlo několik českých i německých sociálně-zdravotních institucí, například Československý červený kříž, Masarykova liga proti tuberkulóze, okresní péče o mládež, poradna pro matky. Aby se kanceláře jednotlivých uživatelů odlišily, dostaly různou barvu dveří, například Červený kříž červenou, liga proti tuberkulóze modrou. Architekti ale barevnost rozehráli i na dalších plochách a materiálech – okrové dlažbě, zelených obkladech v několika odstínech, červeném trubkovém zábradlí nebo šedém a černém teracu.

V roce 1939 zabralo budovu ostravské gestapo a pro potřebu svých úřadoven částečně změnilo dispozici (například v místě ředitelského bytu nebo čekáren). Po roce 1945 se budova stala součástí sousední nemocnice. V 50. letech 20. století se k jižní části hlavního traktu připojilo původně provizorní kolmé přízemní křídlo, které bylo v 70. letech prodlouženo a zvýšeno o patro. Počátkem 21. století nemocnice objekt opustila a v roce 2011 ho získal Národní památkový ústav, který ho adaptoval pro sídlo svého ostravského pracoviště. Při rekonstrukci podle projektu Michala Šourka a Pavla Hřebeckého z ateliéru MS architekti, která probíhala v letech 2013–2015, byla rehabilitována původní podoba stavby, včetně obnovení narušené dispozice (s výjimkou bytu), barevných nátěrů nebo restaurování dřevěných obkladů sálu. Architekti odstranili i nevhodné zásahy z 90. let, například plastové rámy oken schodišťového rizalitu či plnou výtahovou šachtu v zrcadle schodiště, kterou nahradili šachtou prosklenou. Po dokončení byla před budovu umístěna plastika Směrník od Václava Uruby, zachráněná před likvidací a přenesená sem ze svého původního místa před nádražím v Havířově.

RR

Prameny:

Archiv města Ostravy, fond Okresní úřad Moravská Ostrava, kart. 99

Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, spisovna stavebního archivu, složka čp. 1941

Internetové zdroje:

https://pamatkovykatalog.cz/byvaly-okresni-socialni-a-zdravotni-ustav-13059337

https://www.ostravskepamatky.cz/pamatka/show/83