Pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà byla založena v roce 1838 v Terstu, který byl v té době součástí rakouského císařství, a zaměřovala se na pojištění proti požáru a na cestovní pojištění. Krátce po založení otevřela své pobočky ve Vídni, Praze nebo Budapešti. Po roce 1918 se stala italskou pojišťovnou se zastoupením i v Československu. Postupně si zde postavila svá sídla – prvním se stal v roce 1925 pražský palác Adria podle projektu Josefa Zascheho a Pavla Janáka, druhé vzniklo o tři roky později v Ostravě podle projektu Karla Kotase. Architekt, v té době již v Ostravě etablovaný prací na interiérech Nové radnice a především projektem městské spořitelny, pak pro pojišťovnu pracoval ještě několikrát.

Palác ve stylu purizující moderny si pojišťovna vystavěla v centru Moravské Ostravy na nároží ulic Zámecké a Puchmajerovy. Dvoukřídlou pětipodlažní budovu akcentoval architekt Kotas nárožní, výrazně převýšenou hranolovou věží odkazující na italské prostředí, jejíž nasazení na parter odlehčil trojicí terakotových figurálních reliéfů se symboly obchodu (bůh Merkur), prosperity (žena s rohem hojnosti) a profesí (horník, dělník, žena s lokomotivou, žnečka, ponocný) od sochaře Julia Pelikána. Trojice oken prosvětlující patra věže doplnily balkony s kovovým zábradlím vynášené konzolami. Fasády budovy pak architekt rozehrál pomocí barev. V parteru použil kombinaci černého keramického obkladu a červeného teraca, v patrech rytmizovaných lizénami obklad béžové barvy. Průčelí do ulice Zámecké ukončuje mansardová nástavba, průčelí do ulice Puchmajerovy atika.

Velkoměstský charakter dodával paláci také interiér ve stylu art deco. Pojišťovna původně počítala s tím, že součástí budovy bude obchodní dům, nakonec však přízemí a první patro vyplnila luxusní kavárna Savoy, otevřená v únoru 1930. Střed parteru přístupného ze Zámecké ulice tvořilo podkovovité schodiště, které zajišťovalo vertikální komunikaci mezi podlažími. Kolem něj se soustředilo zázemí (šatna, toalety) a bufet. Z obou stran ho pak obklopovaly otevřené prostory kavárny, respektive cukrárny, členěné pouze pilíři a obložené mramorem a zrcadly a vybavené pro Kotase charakteristickými kubickými a cylindrickými svítidly. V prvním patře se nacházely herny a kulečníky. Barvy výmalby, závěsů a čalounění nábytku byly voleny v kontrastech, které lahodí oku.

V roce 1945 byl objekt upraven podle projektu architekta Vladimíra Meduny, od 50. let do roku 1990 zde sídlil obchodní dům Rozvoj. Přestavba v 80. a 90. letech minulého století, spočívající ve výměně výkladců a oken za nevhodné novodobé prvky, v nahrazení původního pláště novými, proporčně i barevně odlišnými obklady nebo ve zničení kavárny, značným způsobem poškodila architektonické kvality budovy.

Prameny:

Muzeum umění Olomouc, Sbírka architektury, inv. č. A 2496/1–15

Spisovna Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, složka č. 488 a 489

Internetové zdroje:

https://pamatkovykatalog.cz/palac-riunione-adriatica-di-sicurita-13062356

https://www.ostravskepamatky.cz/pamatka/show/122

https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=profil_domu&load=21

https://amo.ostrava.cz/vystavy-2/vystavy/vystava-vrele-se-odporucuje/kavarna-savoy/

Literatura

Šárka Glombíčková. Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 22. Šenov u Ostravy, 2005, s. 7–38.
Renata Skřebská. Oslava všedního dne. Architektonická plastika s atributy práce, dopravy, obchodu a peněžnictví. Ostrava, NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2020, s. 160. ISBN 978-80-88240-21-1.
Martin Strakoš.
Martin Strakoš, Průvodce architekturou Ostravy, Ostrava 2009
. s. 178. ISBN 978-80-85034-54-7.
Petr Pelčák, Martin Strakoš, Ivan Wahla (edd.). Karel Kotas 1894–1973. Brno, Ostrava, NPÚ, ÚOP v Ostravě, Spolek Obecní dům Brno, 2021, s. 11–47. ISBN 978-80-88240-24-2.
Jindřich Vybíral. Zrození velkoměsta: Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890–1938. Šlapanice, ERA, 2003, s. 141–142. ISBN 80-86517-94-2.