Součástí reorganizace průmyslu na počátku 60. let bylo sjednocení řízení vybraných podniků pod jednu střechu. V Pardubicích, celostátně významném centru chemické výroby, vzniklo Oborové ředitelství Závodů průmyslové chemie (ZPCH, později Unichem). Jakožto klíčová organizace nejen pro město měla získat důstojné sídlo na jednom z nejvýznamnějších stavenišť Pardubic na východní straně náměstí Budovatelů. 

Investiční úkol vznikl na základě vládního usnesení z 11. září 1964. Plány vypracoval Karel Crkal z pardubického Stavoprojektu, jenž souběžně pracoval na sousedním objektu Pozemních staveb. Nový komplex měl v první fázi sloužit 450 pracovníkům řady podniků sdružených pod hlavičkou ZPCH. Hned od počátku měl Crkal počítat s budoucím rozšířením o další místa pro 150 zaměstnanců. Plány budovy, rozpočtené na 9,5 mil. Kčs, předložil v říjnu 1965. 

Ředitelství navrhl jako severojižně orientovaný soubor několika objektů. Jeho vstupní partii tvořil přízemní trakt na půdorysu L s výstavní síní přiléhající k náměstí a počítačovými sály v sousedství ředitelství Pozemních staveb. V jižním přízemním objektu byla mj. jídelna, oborová knihovna a ubikace. Přízemní trakty tvořily objemovou a pohledovou podestu, z níž vyrůstal kvádr administrativního objektu. Obepínaly atrium s upravenou zelení a vstupem do hlavní budovy. Crkal ji navrhl jako zprvu sedmipodlažní, s pobytovou terasou na střeše. Jednotlivá patra naplňovaly především kanceláře. Generální ředitel sídlil na třetím podlaží, kde byla i rozlehlá zasedací místnost.

Stavba začala v listopadu 1965. Konstrukčně šlo o budovu s prefabrikovaným skeletem, lehkými zděnými příčkami a především se zavěšeným obvodovým pláštěm ze slavných boletických panelů, v Pardubicích použitých poprvé. Ještě v průběhu realizace přišlo rozhodnutí přistavět další dvě podlaží (1966). Následujícího roku Crkal změnu doprojektoval a do roku 1968 dodavatel provedl. Kolaudační šetření administrativy proběhlo začátkem srpna 1968, výstavní trakt prošel kolaudací na jaře příštího roku.

Do paměti Pardubáků se stavba zapsala oběžným výtahem. Větší význam mělo oborové ředitelství chemie na poli výstavnictví. Proběhly zde výstavy Artchemo, ale častější bylo využití vnitřních i venkovních výstavních prostor pro prezentaci průmyslových výrobků. Do dáli stavba zářila nejen zelení boletických panelů, ale i neonovými nápisy od firmy Pragoneon. O významu budovy a chytrém marketingu propagačního oddělení ZPCH svědčí i zajímavá drobnost: jako snad jediná pardubická stavba z éry socialismu se dočkal papírového modelu vydaného v „Ábíčku“ (1972).

Ve své původní podobě objekt dotvořil východní frontu náměstí Budovatelů jako města socialistické budoucnosti. Jednotný ráz administrativního okrsku posilovaly i modrozelené obdélníky evokující boletické panely na jižním průčelí sousedního ředitelství Pozemních staveb. Právě urbanistické umístění dávalo objektu Unichemu vysokou kvalitu, která vycházela i z harmonické skladby jednotlivých hranolů komplexu, pro Crkala typické. Jen s malou mírou nadsázky lze budovu chápat jako pardubickou odpověď na o málo starší Pragerův Ústav makromolekulární chemie.

Po privatizaci v 90. letech následovala zásadní proměna objektu pro potřeby Investiční a poštovní banky. V postmoderním duchu, radikálně se vymezujícím proti miesovské přísnosti Crkalovy budovy, ji navrhl jeho někdejší kolega ze Stavoprojektu Soběslav Macas. Starší objekt doplnil o měkce modelované prvky střešní nástavby i samotné střechy, válce schodiště a zadního parkovacího traktu se skulpturální obloukovitou rampou. Někdejší přízemní trakty v předpolí hlavní budovy nahradily patrové kanceláře. Proslulost dalo stavbě skleněné zastřešení atria. Sídlo IPB, slavnostně otevřené na konci roku 2000, ztělesňuje společenskou proměnu: někdejší manifest centralismu nahradil chrám peněz. 

JI