Oblast jižně od historického jádra byla už od 19. století centrem vzdělávání, osvětové činnosti a sportovních aktivit. V těsném sousedství kostela Zvěstování Panny Marie začalo fungovat už roku 1863 reálné gymnázium, následně dívčí pokračovací škola Vesna a další vzdělávací instituce. Hned naproti školskému areálu zůstávala volná rozsáhlá parcela, která se stala ideálním prostorem pro další novostavby škol. Městské zastupitelstvo už v roce 1925 schválilo výstavbu komplexu nového státního reálného gymnázia pro chlapce s ředitelskou vilou. Projekt svěřili zkušenému pražskému architektovi Ladislavu Machoňovi, jehož otec Václav působil řadu let v původní budově jako profesor. Machoňův plán z dubna 1925 schválila městská technická kancelář. Radnice vnímala velký problém spojený s vysokým stavebním nákladem pro soubor s padesáti osmi místnostmi. Vedení města se 9. února 1927 podařilo prosadit, že i kdyby náklad na areál dosáhl čtyř milionů korun, Pardubice prostředky uhradí z půjček a ze strany ministerstva veřejných prací a ministerstva školství a národní osvěty. Po tomto schválení začala výstavba. Celkový rozpočet se nakonec vyšplhal na astronomických 5 700 000 Kč. Školní projekt pardubická stavební firma Antonín Kratochvíl a František Veselý dokončila kolaudací o dva roky později 31. srpna 1929, ale slavnostní otevření za hojné účasti veřejnosti už naplánovala na sobotu 29. června. Co město připravilo pro účastníky akce? Nejdříve se ráno konala tryzna za zesnulé bývalé profesory a žáky ve školním kostele původní budovy. Pak se všichni přesunuli k hlavnímu vchodu do budovy, kde za písní pěveckého spolku Pernštýn pronesli projevy premiér František Udržal (absolvent gymnázia), ministr školství a národní osvěty Antonín Štefánek a starosta města Vojtěch Znojemský. Po obědě a slavnostech na sokolském hřišti následovala večerní akademie absolventů v městském divadle. 

Při návrhu nejrozsáhlejšího školního projektu v prvorepublikových Pardubicích vycházel Machoň ze své někdejší spolupráce s architektem Janem Kotěrou. Právě pozdní tvorba tohoto autora kombinujícího moderní klasicismus s obkladem a režným zdivem je patrná na hlavním uličním průčelí. Ladislav Machoň při návrhu gymnázia také vycházel z tvorby architekta Josefa Gočára, který roku 1922 navrhl Koželužskou školu v Hradci Králové. Inspiraci je možné najít v hmotovém řešení (hlavní schodišťová věž se stupňovitou atikou, dvě boční kolmá křídla, fasáda z režných cihel, kamenný obklad v přízemí). Jako hlavní komunikační prostředek volil autor návrh dominantní schodišťové věže. Tuto část komplexu o patro převýšil oproti bočním křídlům, jež ještě umocnil art-decovou atikou s měděnou střechou (historická reminiscence k Zelené bráně a střechám na Machoňově v té době čerstvě dokončené budově ředitelství pošt a telegrafů). Moderní architektonické prvky projektant využil v subtilních vertikálních pásových oknech, kterými osvětloval především schodiště. Umně provedená je také kombinace břízolitové omítky a okrového obkladu. Tu Machoň využíval jako jednotící prvek pro celkovou regulovanou podobu dnešního Smetanova náměstí. Pravidelný rastr oken architekt použil také v průčelí severního i jižního křídla. Přízemí uliční fasády omítl, v dalších partiích doplnil obkladem s nadokenními římsami. Boční křídla architekt zakončil konzolovou římsou. Přízemní vilu pro ředitele a školníka Machoň zastřešil mansardovou střechou s obdélníkovými vikýři. Po dokončení nechal stavebník ve třicátých letech 20. století vstupní rizalit s rovnou střechou osadit civilistní sochou jinocha od sochaře Karla Pokorného, se kterým už mezi léty 1924 až 1925 spolupracoval na mašinistických dekoracích paláce Passage. 

Machoň podsklepený soubor budov rozvrhl na půdorysu písmene L. Delší partii se schodišťovou věží a ředitelskou vilou umístil do Jahnovy ulice, jako komunikační prostředek s protilehlým školským areálem. Kratší část směřoval na jih k dnešní ulici Karla IV. Školu architekt navrhl podle tradičního plánu chodbové dispozice. Z nároží vstupního vestibulu situoval na jih chodbu s ředitelnou, archivem a sborovnou a knihovnou pro profesory. Směrem do dvora Machoň navrhl půlkruhový rondel, kam umístil gymnazijní knihovnu pro žáky. K jižní straně dvojtraktového přízemí křídla v Jahnově ulici architekt umístil učebnu, aby měli studenti dostatek přímého slunečního svitu. Další část traktu propojil s tělocvičnou, k níž přiřadil kubus ředitelské vily. Tento přízemní objekt rozčlenil vstupní halou a kuchyní ze severu, třemi pokoji na jihu a jedním pokojem se vstupem na malou terasu na východě.

Jižní křídlo druhého podlaží Machoň rozčleňoval učebnami, pracovnami žáků a především zázemím pro výuku chemie. Do půlkruhového rondelu architekt umístil učebnu. První patro severního křídla projektant rozčlenil šatnami, což ukazovalo na tradiční řešení školské dispozice. Machoň v tomto případě nepřistupoval k modernějšímu přístupu centrální šaten v suterénu, jako například architekt Josef Gočár v případě Obecných a měšťanských škol v Hradci Králové, dokončených roku 1928. Směrem do dvora opět umístil učebny. Téměř identicky Machoň řešil druhé patro, pouze prostory pro výuku chemie vystřídala fyzika. Nad zmíněnou učebnu situoval terasu určenou pro astronomické pozorování. Třetí podlaží architekt navrhl pouze ve schodišťové věži, do prostoru umístil kreslírnu s kabinety. Samozřejmou součástí vybavení školní budovy i vily bylo sociální zařízení, nebo výstavní skříně na chodbách, které jsou dodnes v interiéru objektu. 

Gymnázium roku 1952 nahradila Střední průmyslová škola elektrotechnická. Objekt se musel přizpůsobit novým obranným strategiím státu, a proto v suterénu vedle tělocvičny vznikl kryt civilní obrany. Nová vzdělávací instituce potřebovala do areálu zařadit laboratoře a školní dílny, pro něž připravil východočeský Stavoprojekt rozšíření na jih od původní prvorepublikové stavby. První návrh vznikl už v roce 1964 pod vedením Miloše Návesníka, stavba započala až roku 1970 a dokončena byla o čtyři roky později. Další přístavba od Pavla Maleře pochází až z poloviny osmdesátých let 20. století, kdy získal areál současnou podobu. Školský komplex má dodnes dochovaná okna a obnovené architektonické prvky, které podtrhují oprávněnost jeho evidence v rámci seznamu kulturních památek. K dobrému stavu uliční fasády a restaurování sochařské výzdoby výrazně pomohla nedávná rekonstrukce. 

MB