Původem německý architekt, který v meziválečném období působil především v Praze, je považován za významného představitele konzervativní, tradicionalisticky orientované architektury, kterou však dokázal rozvíjet v polohách moderny, expresionismu i funkcionalismu. Narodil se v Norimberku do evangelické rodiny annaberského lékárníka a za prací otce se později celá rodina přestěhovala do Prahy. V Plzni Foehr absolvoval státní reálné gymnázium a dále pokračoval studiem na pražské uměleckoprůmyslové škole u Friedricha Ohmanna a Jana Kotěry. Později studia dokončil na polytechnice v Curychu, kde zároveň začala jeho praxe. V rámci té se účastnil dvou pražských architektonických soutěží, ve kterých získal první cenu (centrální budova německé spořitelny a kaple německého evangelického hřbitova ve Strašnicích). Úspěch ho přivedl do Prahy natrvalo, roku 1908 si v pražských Holešovicích založil vlastní architektonický ateliér.

Jako architekt se Foehr prosadil zejména u movité německy mluvící klientely. Nejvíce jeho staveb lze zaznamenat v Praze a dále v pohraničních městech – v Děčíně, Chomutově, Liberci, Lovosicích, Karlových Varech nebo v Ústí nad Labem. Významnou část jeho díla představují budovy bank a administrativních paláců, které projektoval zejména od druhé poloviny 20. let. V čele s palácem vídeňské pojišťovny Dunaj na Národní třídě v Praze lze v těchto budovách spatřovat architektův výrazný smysl pro monumentalitu, práci s materiály a rovněž tendenci k členění budovy horizontálními pásy. Přerod od klasického výrazu fasád směrem k funkcionalismu vrcholí v pražském obchodním domě Brandejs, ve kterém architekt zjevně navázal na výraz vratislavského obchodního domu Pettersdorf od berlínského architekta Ericha Mendelsohna. Foehrova projekční kancelář byla v meziválečném období jedna z nejproduktivnějších. V širokém rejstříku staveb mimo veřejné budovy značnou část zabírají také rodinné vily (Blochova vila v Praze, Seidnerova vila v Jihlavě) a nájemní domy, kterých lze v pražských Holešovicích zaznamenat kolem padesáti.

Foehr byl mimo to v Praze aktivní i politicky. Již od roku 1921 byl členem technické komise pražské městské rady a v letech 1927–1938 působil v zastupitelstvu za Deutschdemokratischen Freiheitspartei. Současně byl členem recesistického spolku Schlaraffia. Po mnichovské dohodě se s rodinou přestěhoval do Karlových Varů, brzy se ale vrátil zpět do Prahy, aby společně s Franzem Hruschkou dokončil svou poslední zakázku, blok nájemních domů Malý Berlín pro německé Stavební družstvo úředníků bank a spořitelen. Roku 1942 si podal žádost o povolení odcestovat zpět do Německa, aniž to však udělal. Následující rok zemřel v důsledku krvácení do mozku a srdeční slabosti.

LVo