Unikátní náhrobek, který je zároveň pomníkem výjimečnému výtvarníkovi, nezištně navrhl architekt Josef Fanta. Využil při tom bustu od Vilíma Amorta, jenž svého přítele portrétoval již dříve v plné síle. Zvláštností bylo nadzemní umístění urny s popelem v době, kdy v zemích Rakouska-Uherska tento způsob pohřbívání nebyl ještě legální. Tělo bylo po smrti přepraveno ke zpopelnění do německé Žitavy, urna s popelem pak dočasně umístěna do Náprstkova muzea (kde se již nacházely urny s popelem Vojty Náprstka a jeho ženy Josefy). Protože již kromě katolických zádušních hřbitovů bylo možné pochovávat na hřbitově, který zřídila pražská obec, mohlo se naplnit přání Václava Jansy nebýt uložen do země.
Malíře Jansu si spojujeme především s akvarely, na kterých zachytil mizející malebná zákoutí staré Prahy před asanací, takže by mohl být vnímán jako staromilec. Navzdory svému zájmu o historické památky byl však člověkem velmi moderním. Jako krajinář dokázal zpodobnit horské, ale i přímořské scenérie s fotografickou přesností, ale současně s atmosférou, barvami a emocemi. Podílel se na všech třech ohromujících plátnech, která se objevila na převratných výstavách na pražském Výstavišti – v roce 1891 maloval pro hraběte Harracha dioráma Krkonoš (Jubilejní výstava), spolupracoval na malbě diorámatu Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou (podle Mikoláše Alše) a pomáhal Maroldovi s panoramatickým obrazem Bitva u Lipan (1898).
Jansova dcera Libuše se stala první českou ženou-archeoložkou, specialistkou se na dobu laténskou. Jejím životním partnerem byl archeolog Ivan Borkovský, zaměřený na raný středověk, s nímž je zde také pochována. Náhrobek byl restaurován péčí České archeologické společnosti v rámci projektu Adopce významných hrobů.
Architekt Josef Fanta se za svého dlouhého života věnoval velmi široké škále zakázek a nechyběla ani funerální architektura, kterou je bohatě zastoupen především na Vyšehradském hřbitově, kde bylo na malé ploše realizováno dvanáct jeho děl. Významná je navíc jeho spoluúčast na dotvoření tamní hrobky Slavín, včetně návrhů množství detailů (m. j. kování, písma či mozaiky). Na Olšanských hřbitovech můžeme porovnat čtyři Fantovy typově velmi odlišné náhrobky, které však nejsou pouze výsledkem stylové proměny během dvaceti let na přelomu století, tedy od historismu přes secesi až k modernímu výrazu. Právě náhrobek pro malíře Jansu byl jedním z prvních případů, kdy se před architekty objevila nová výzva vytvořit náhrobek pro zpopelněné ostatky. Fanta navrhl klasicizující symetrický pomník se zasklenou schránou pro dvojici uren, završený bustou, s ozdobnými postranními křídly, zdobenými bronzovými reliéfy truchlících žen s věnci.
Kamila Jurajdová, 2025