Kaplová hrobka rytířů z Albertu a baronů Dobrzenských je nejmladší stavbou tohoto typu na Olšanských hřbitovech. Byla postavena ve stylu lyrického funkcionalismu podle návrhu Františka M. Černého roku 1941. Již v roce 1885 zde založila rodové pohřebiště Maria von Albert. Původně se jednalo o podzemní prostor pohřební komory završený vyvýšeným rovem zdobeným obeliskem, který provedla kamenická firma Otto Sandtnera. V roce 1936 hrobku odkoupila Josefina baronka Dobrzenská, manželka Rudolfa z Albertu, a na jejím místě nechala vystavět moderní kaplovou hrobku, přičemž potomci zde pochovaných členů rodu se užívání rodového pohřebiště zřekli ve prospěch její rodiny.

Architekt František Maria Černý (1903‒1978) je širší veřejnosti znám především jako autor věží kláštera Na Slovanech, které korunovaly obnovu gotického areálu silně poškozeného bombardováním roku 1945. Jeho tvorba je ale pozoruhodně různorodá. Věnoval se návrhům obytných budov, je autorem podoby vozovny v Plzeňské ulici v Praze či nemocnice v Kolíně, ovšem projekt hrobky je v jeho portfoliu ojedinělým počinem.

Z exteriéru působí mauzoleum spíše nenápadně. Vizuální dojem stavby na čtvercovém půdorysu je založen především na nápadité hře horizontálně a vertikálně ložených desek z hořického pískovce. Průčelí zdobí pouze řecký kříž a erb nesoucí rodové heslo Perseverantia et consilio (Vytrvalost a moudrost). Původně zamýšlený nápis Familie Ritter von Albert byl později přepsán do češtiny: Rodina rytířů z Albertu, jak dokládá fotografie z roku 1945, kterou pořídil významný fotograf Josef Sudek při fotodokumentaci tehdy nově zbudované památky. Interiér kaple je při své jednoduchosti vysoce působivý především díky kombinaci materiálů. Architekt zvolil obložení deskami z růžového sliveneckého mramoru, kterým dominuje centrální oltář vynášeící pískovcový reliéf. Sochař Josef Wagner zde velmi neotřelým způsobem, s jakousi lehkostí až náznakovostí zobrazil Krista oživujícího Lazara. Tento námět je ve funerálním umění velmi oblíbený, neboť vyjadřuje naději zesnulého křesťana na vzkříšení a život věčný. Po stranách reliéfu pak nalezneme desky se jmény členů rodu, kteří zde byli pochováni mezi lety 1867 a 1934. Nezaměnitelnou atmosféru kaplového prostoru umocňuje denní světlo, pronikající dovnitř originálním kuželovitým světlíkem s luxfery, který zároveň tvoří dominantu hrobky z venkovního pohledu.

V letech 2022 až 2025 prošla hrobka velmi citlivou rekonstrukcí, při níž byla konvertována na kolumbárium poskytující 48 nových prosklených schránek. V rámci zachování čistoty a vysoké estetické hodnoty interiéru jsou možnosti jejich individuální výzdoby omezeny pouze na vložení samotných uren.

Vladislava Holzapfelová, 2025