Secesní náhrobek náleží k řadě výrazných olšanských prací věnovaných předčasně zesnulým osobnostem, jejichž odchod podnítil objednatele k velkorysému zadání.

Pohřbeným je zde Antonín Pravoslav Veselý, typograf, novinář, publicista, který na konci 19. století reprezentoval socialistickou levici. Pracoval v Politickém klubu dělnickém v Praze a jako redaktor působil v časopisech Základ, Omladina a Pokrokové listy. Později vstoupil do Českoslovanské sociálně demokratické strany a stal se redaktorem Práva lidu. V roce 1894 byl v procesu s omladináři odsouzen k sedmi měsícům vězení. Odnesl si z něj tuberkulózu, na jejíž následky ve věku třiceti let zemřel.

Náhrobek navržený Kotěrovým žákem Emanuelem Pelantem (1871–1954) tvořily tři na sebe nasazené kamenné kvádry. Horní, nejužší část stély je na rozích velmi markantně okosena. Secesní bronzová výzdoba od sochaře Bohumila Kafky je v levé dolní části plastiky signována. Vegetabilní motiv na levé straně přesahuje okraj kamenné stély a jakoby vystupuje z pomyslného orámování. Rostlinný námět symbolizuje zmar a uvadání.

Velká, secesně stylizovaná písmena oznamující jméno zemřelého a jejich vytříbený výběr snad odkazuje až k Veselého typografické profesi. V dolní části stély byla později umístěna černá deska s dalšími jmény členů rodiny. K dodatečným, v čase nedefinovaným úpravám se řadí také umístění dvojice sloupů, jež nesou po stranách urny.

Sochař Bohumil Kafka je autorem výzdoby více olšanských náhrobků: Ladislava Josefa Čelakovského, prof. Maydla, Antonína Friče nebo rodiny Votočkovy. Největší sbírka Kafkových funerálních děl se však nachází na Vyšehradském hřbitově, v arkádách například vytvořil roku 1907 spolu s Josefem Gočárem sochařskou výzdobu hrobky pro Josefa Kaizla, další díla zde vznikla ve spolupráci s architekty Janem Kotěrou či právě Emanuelem Pelantem. Na Olšanech Pelant navrhl v roce 1905 rovněž secesní hrobku rodiny Cirklovy.

Anna Oplatková – Kateřina Lopatová, 2025