Datum narození
21. 4. 1926, Praha
Datum úmrtí
15. 6. 2017, Praha

Olbram Zoubek je jeden z nejvýraznějších českých figurálních sochařů druhé poloviny 20. století. Žil střídavě v Praze, kde měl svůj ateliér, a v Litomyšli. Jeho sochy se nacházejí v mnoha veřejných prostorách, mimo jiné v Praze na Petříně, kde je situován jeho Pomník obětem komunismu (2002).

Po studiích reálky v Praze na Žižkově absolvoval mezi lety 1945 a 1952 sochařský ateliér Josefa Wagnera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde se seznámil i s restaurováním renesančního sgrafita a kamenné plastiky. Restaurátorské činnosti se poté vedle své volné tvorby věnoval až do roku 1994.

Jeho tvorba se rozvíjela v období české nové figurace, můžeme v ní spatřovat jisté paralely k existenciálně pojatým sochám švýcarského sochaře Alberta Giacomettiho. Zásadní inspirační zdroj pro něj však představuje umění starověkého Řecka, především sochařské typy „kúros“ a „koré“. Hlavním tématem jeho děl je člověk a lidské tělo. Protáhlé postavy mužů a žen se stávají obecně platnými symboly lidské existence, vztahů, víry i svobody. Olbram Zoubek byl členem umělecké skupiny Trasa, Nové Skupiny a Umělecké besedy. Za svůj život získal řadu ocenění, mimo jiné mu v roce 1996 prezident České republiky udělil Medaili Za zásluhy I. stupně.

Zoubkův občanský i umělecký postoj se před rokem 1989 neslučoval s oficiální politikou komunistické strany – v roce 1969 snímá posmrtnou masku Jana Palacha a v roce 1970 vytváří náhrobky pro Jana Palacha a Jana Zajíce, které však mohou být kompletně osazeny až v roce 1990. Nesvobodná léta tzv. normalizace tak prožívá v Litomyšli. Poprvé zde působil již v letech 1962–1963, když restauroval kamenné průčelí domu U Rytířů. Znovu sem přichází v roce 1974, kdy získává zakázku na restaurování fasády renesančního zámku; sestavuje tým, ve kterém působí Václav Boštík, Stanislav Podhrázský, Zdeněk Palcr a krátkodobě i další umělci. Zoubek měl jako jediný oprávnění k samostatnému restaurování, a stává se tak hlavním koordinátorem prací, v areálu zámku pak působí až do roku 1993. Litomyšl se tak vedle Prahy stala jeho druhým domovem. V roce 1987 stál u zrodu pravidelných výstav s názvem Výtvarná Litomyšl, které se každoročně konají v domě U Rytířů a jichž se pravidelně účastnil. V zámeckém sklepení byla v roce 1998 otevřena stálá expozice s bezmála stovkou jeho soch. Zoubkovy práce můžete také potkat ve veřejném prostoru Litomyšle.

 

ZT
 

Literatura

  • Martin Boštík, Stanislav Vosyka, Jaromír Zemina. Václav Boštík (1913–2005). K stému výročí malířova narození. Řevnice – Litomyšl, 2013, s. 118-131.
  • Na litomyšlském zámku. Autorizovaný přepis rozhovoru Olbrama Zoubka s Martinem a Marcelou Boštíkovými uskutečněného 17. října 2010. In: Pomezí Čech, Moravy a Slezska. sv. 14, 2013, s. 209–222.
  • Dora Čechova. Život a sochy Olbrama Zoubka. Praha, 2013.
  • Jana Klusáková. Jana Klusáková a Olbram Zoubek rozmlouvají nadoraz o životě, o umění, o době. Praha, 1996.
  • Jaroslav Malina. Olbram Zoubek. Brno, 1996.

Prameny

  • !!Olbram Zoubek!!, dostupné online: http://www.olbramzoubek.cz/, (vyhledáno 2. 10. 2017). .
Související objekty
00:00
00:00